Kázání Michala Hány
Žalm 119, 71
Jsou to zvláštní slova: někdo si tu pochvaluje, že byl v nesnázích a trápení. Připadá nám to nepochopitelné a nepřijatelné. Nemluví zde duševně nemocný člověk, který si libuje v utrpení?
Žalm 119, 71
Jsou to zvláštní slova: někdo si tu pochvaluje, že byl v nesnázích a trápení. Připadá nám to nepochopitelné a nepřijatelné. Nemluví zde duševně nemocný člověk, který si libuje v utrpení?
O nachýleném čase
Možná dolehne stáří, možná se nám jinak v životě sešeří, a jak to tak vypadá, žijeme nejspíš vůbec v době velmi pokročilé. Kdekdo už to cítí, že naše slavná epocha je pomalu u konce s dechem, a to doslova. Příroda umírá, mezi národy to zlověstné kvasí – připozdívá se.
říká Hartmut von Hentig
proslov Miloše Rejchrta na shromáždění Konference evropských církví v Praze dne 5. 9. 1992
Vy, sestry a bratří, kteří jste přijeli ze Západu, ocitli jste se v zemi zchudlé a poničené. Přesto máme něco, co vám můžeme nabídnout: svou zkušenost. Jsme dokonce povinni vám ji předat a tato povinnost mne osvobozuje od zdvořilostí a diplomatického taktu.
Zřetele hebrejského člověkosloví
A. Výzva
(povídka)
Kdo z nás by pochyboval, že úkolem a smyslem sboru hasičů je boj proti požárům!
A pak nastala potopa. Přišla doba, kdy jako mor šířila se nákaza, že prý hasičům už odzvonilo, neboť otázka požárů byla již uspokojivě vyřešena a my pokročili natolik, že s hašením jsme jednou provždy a definitivně skoncovali.
Co vlastně víme o této zemi s exotickým názvem? Uvědomujeme si, odkud pochází koření, které máme třeba denně v rukou? Nebo nám tyto končiny splývají v jedno společně s Indií (či dokonce s Indiány)?
Vážená redakce,
redakční článek „Zapsáno v dějinách“ v Protestantu č. 6/92 bych zřejmě přečetla jen pro svou informaci a ponechala bez komentáře, kdyby se v něm ze zcela nesrozumitelného důvodu a v nelogické souvislosti neobjevilo mé jméno. Bývá záležitostí cti, že věcné poznámky k redakčním článkům tohoto typu se uveřejní nezkráceně, tedy v plném znění. Proto žádám, aby i tento dopis byl otištěn v plném znění.
Bývalý ministr školství Petr Vopěnka se mezi svými resortními podřízenými přílišné popularitě netěšil, pro znechucené a v dobách dřívějších naprosto bezmocné rodiče školních dětí však bývala leckdy jeho slova nadějným příslibem. Že exministr nepropadá falešné stavovské solidaritě ani nadále, vysvítá i z jeho posledního rozhovoru v Respektu č. 39:
Byl jste úspěšným ministrem?
Muhammadovi protivníci
Na prvním místě třeba zmínit obyvatele Mekky. Vůči novému učení nenašli jinou zbraň než pochybnosti a otázky. Nedokázali uhájit svá božstva. Setrvat u zvyků svých otců, považovat korán za pouhé lidské slovo a proroka za obyčejného člověka, byla jejich jediné možná obrana. Dále se mohli jen pokoušet svádět Muhammadovy přívržence k odpadnutí, přičemž se nezalekli užít i tvrdých postupů a metod.