rozhovor s Janem Eipellem

jehož výstava probíhá od začátku května do konce června v českobratrském kostele v Soběhrdech. Výstavu i tento rozhovor připravil Petr Turecký

Každý rok se s katolickým kolegou scházíme při otevření jedné lesní studánky. Z určitého úhlu viděno by se dalo říci, že konáme pohanský obřad. Světíme studánku. Žehnáme studánku. Kolega v jedné části obřadu stříká vodou z té studánky po lidech. Celý obřad začíná hymnou. Na přípravě akce se podílejí myslivci, pro mnohé zvláštní podezřelá skupina. Přicházejí obyvatelé místní vesnice, většinou katolíci, ale pár lidí dorazí i z našeho sboru. Les je součástí lesa, v němž se kdysi v době předtoleranční konaly zakázané protestantské bohoslužby.

Text: Ez 37,1–14

Čtení: Jan 20, 19–23; Skutky 2,1– 20

Ez 37,1–14

Úvodní slovo k výstavě Jana Eipella v Soběhrdech

I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. (Žalm 27,10)

Ta výstava je zajímavá z několika důvodů. Jednak se koná v roce, kdy si připomínáme sté výročí vzniku naší republiky, a jednak je svědectvím zápasu člověka o hledání vlastní identity, která se v případě Jana Eipella úzce dotýká osudů poválečného Československa.

(110 let po Zemi snivců a 101 rok po Čínské zdi)

Jak jsou na tom odmítnutí čínští žadatelé o azyl?

Jako čerstvý absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (1977) a zároveň ještě čerstvější „bezsouhlasník“ (bez státního povolení k vykonávání kazatelské činnosti) a proto jako sanitář a pomocná síla sester na operačním sále druhého ortopedického oddělení u svaté Anny v Brně jsem záhy pochopil, že lidská nahota nemá jen erotický rozměr. Při předoperačním očišťování pacientů mi připadalo, že jejich nahota zrcadlí obavy a bezmoc. Krása a síla ustoupily do pozadí. Jejich těkající oči prozrazovaly úzkostné očekávání, jak to dopadne.

Textem J. Kupky (zaslaným 26. 3.) a reakcí na něj se vracíme k dopisu papeži Františkovi, otištěnému v Protestantu č. 2/2018.

Proslov při rozloučení v kostele u Salvátora 22. března 2018

(Protestant 3/2018)

Rozhodnutí ministerstva vnitra ČSR z 16. července 1974 o rozpuštění SČED vydal jeho civilně správní úsek Praha 1 s podpisem vedoucího odboru Dr Jířího Kepáka.