Třicáté výročí sametové revoluce je čas vzpomínání a také čas bilancování. Bylo tomu tak i v minulém čísle Protestanta. Pokud jde o ono bilancování, ztotožnil jsem se s články Martina Šimsy a Tomáše Bíska, k nimž nepřidám nic než několik drobností. Nejprve předkládám část svých odpovědí do ankety, o které jsem byl požádán jedním mládencem:
Jak jste vnímali události roku 1989?
V roce 2017 vyšla díky projektu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v nakladatelství SMRŠŤ publikace nazvaná „Hrdinové porážky, podoby současné argentinské literatury“. Jde jednak o vlastní texty čtyř zdejších hispanistů, jednak o překlady argentinských autorů.
Z Ježíšových úst slyšíme opakovaně varování před nenávistí. Přičemž jako o jejím zdroji mluví i o náboženském a národnostním fanatismu. To zaznívá z Lukášova evangelia z příběhu o Ježíšově cestě do Jeruzaléma přes Samařsko (Lk 9,51–56). Když se blížily velikonoce, upjal Ježíš svou mysl k cestě do Jeruzaléma. A spolu s učedníky se vydává na cestu přes území obydlené Samařany. Ti Jeruzalém jako místo bohoslužeb odmítali a Židům, putujícím o svátcích do chrámu, dávali často najevo nepřátelství.
5. října 2000 v Praze ve velké aule Karolina pronesl k této otázce přednášku francouzský filosof Paul Ricoeur. Přednáška byla ještě v tomtéž roce vytištěna v dvojjazyčné podobě nakladatelstvím Mlýn pod názvem: „Křehká identita: úcta k druhému a kulturní identita“.
U Jákobovy studny se s Ježíšem setkává samařská žena (Jan 4,5–26). Nejprve zazní Ježíšův dotaz, může-li mu žena, držící v ruce vědro, nabrat vody ze studny a dát napít. Následuje dlouhý rozhovor. Pro onu ženu byl rozhovor zvláštní už proto, že Ježíš, na první pohled Žid, se s ní začal bavit.
Mt 11,16–19
Dostat se do konfliktu není nic mimořádného. Konflikty mezi jedinci i skupinami lidí patří k životu na tomto světě. Mohou mít různou příčinu. A také průběh.
Následující text byl přednesen v rámci řady osobních rekapitulací na pastorální konferenci chrudimského seniorátu ČCE.
Před nějakým časem zazněl z prostředí nejvyšší politické reprezentace výrok, že v naší zemi potřebujeme techniky a ekonomy, nikoliv kulturní antropology. Tu jsem si vzpomněl na padesátá léta minulého století, kdy jsem jako kluk chodíval na návštěvu k dětskému psychologovi Dr. Zdeňku Matějčkovi. Měl již rodinu, dětičky.
České vlajky vlají na demonstracích, kde zaznívají výhrůžky na adresu imigrantů, menšin i osob, které jsou ochotné pomáhat těmto ohroženým, ztrápeným a znevýhodněným lidem. Bývalý prezident Václav Klaus podporuje německou extrémně pravicovou stranu AfD, řeční na jejích shromážděních, kde je vítán potleskem.