Vojen Syrovátka

A tu se ukázalo, že někteří členové vlády i další porevoluční politici byli před rokem 1989 tajnými spolupracovníky (agenty) StB.

Někdy na začátku devadesátých let se lidé ze sboru, kde jsem tehdy farářoval, vydali v neděli na celodenní výlet autobusem, já jel s nimi.

Co očekávám od časopisu Protestant

rozhovor s Vojenem Syrovátkou, členem komise pro pomoc postiženým povodněmi

Petr Čornej, Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka.

Jako zástupci Spolku evangelických kazatelů jsme se s Petrem Hudcem zúčastnili shromáždění evangelických duchovních slovenské luterské církve v Martině. Byli jsme přátelsky přijati, účastnili jsme se všech jednání a měli jsme příležitost k řadě rozhovorů, při nichž jsme se dozvěděli leccos pro nás nového. Mimo jiné jsme se přesvědčili, že většina slovenských evangelických kazatelů stojí o přátelské kontakty s naší církví.

Třicáté výročí sametové revoluce je čas vzpomínání a také čas bilancování. Bylo tomu tak i v minulém čísle Protestanta. Pokud jde o ono bilancování, ztotožnil jsem se s články Martina Šimsy a Tomáše Bíska, k nimž nepřidám nic než několik drobností. Nejprve předkládám část svých odpovědí do ankety, o které jsem byl požádán jedním mládencem:

Jak jste vnímali události roku 1989?

V roce 2017 vyšla díky projektu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v nakladatelství SMRŠŤ publikace nazvaná „Hrdinové porážky, podoby současné argentinské literatury“. Jde jednak o vlastní texty čtyř zdejších hispanistů, jednak o překlady argentinských autorů.

Z Ježíšových úst slyšíme opakovaně varování před nenávistí. Přičemž jako o jejím zdroji mluví i o náboženském a národnostním fanatismu. To zaznívá z  Lukášova evangelia z  příběhu o Ježíšově cestě do Jeruzaléma přes Samařsko (Lk 9,51–56). Když se blížily velikonoce, upjal Ježíš svou mysl k cestě do Jeruzaléma. A spolu s učedníky se vydává na cestu přes území obydlené Samařany. Ti Jeruzalém jako místo bohoslužeb odmítali a Židům, putujícím o svátcích do chrámu, dávali často najevo nepřátelství.

5. října 2000 v Praze ve velké aule Karolina pronesl k této otázce přednášku francouzský filosof Paul Ricoeur. Přednáška byla ještě v tomtéž roce vytištěna v dvojjazyčné podobě nakladatelstvím Mlýn pod názvem: „Křehká identita: úcta k druhému a kulturní identita“.