Pavel Keřkovský

Titul almanachu Nového Prostoru vzbuzuje otázku, kdo s kým je spolu již dvacet let? Při jeho četbě se postupně vyjasňuje, že již 20 let se bez sebe navzájem neobejdou redaktoři časopisu Nový Prostor a řádní prodejci – bezdomovci a navzájem doufají, že i nadále se budou s úspěchem prodírat labyrintem české společnosti. Týdeník s důrazem na sociální témata a alternativní kulturu (1999) se za několik let stal specifickým časopisem, do něhož přispívají i řádní prodejci bezdomovci básněmi, články a exkluzivními rozhovory se zajímavými osobnostmi.

postoupila do druhého ročníku. Tentokrát se soustředíme na novozákonní zvěst, zpracovanou pro děti ve druhém díle publikace Cesta Božího lidu. Metodický postup zůstává stejný jako v prvním ročníku (viz Katechetická příloha 1991–1992 č. 1). Publikace Cesta Božího lidu a Katechetická příloha můžete použít několikerým způsobem: pro vyučování v nedělní škole, pro vedení dětských biblických hodin, pro přípravu programu do sdružení mládeže apod.

Nové evangelické písně jsou důstojným pokračováním evangelické tradice, Která ožívala v českém protestantismu vždy, když se rodilo nové sebeporozumění věřících. Nejedna se o tradici konzervativního typu, která by úzkostlivě navazovala jen na předchozí impulsy. Tvůrci písní byli zasaženi zvěstí evangelia a nenechali si ji pro sebe. Od samého počátku husitství a bratrství přes dobu toleranční a dobu sionských básníků až ke spirituálům a evangelickým prorockým písním nás provází nepřeberná řada kancionálů a zpěvníčků – svědků této evangelijní katechetické tradice.

Academia, Praha 1990

V České republice byl naposledy trest smrti vykonán 2. 2. 1989, ve Slovenské 8. 6. 1989. Trest smrti zrušila novela trestního zákona, účinná od 1. 7. 1990. Před listopadem se o zrušení absolutního trestu usilovalo zejména prostřednictvím petic. Po jeho zrušení se sporadicky ozývaly rozhořčené klasy nad „unáhleným“ rozhodnutím parlamentu, požadující jeho obnovení. Tábor řečníků se pomalu rozrůstá a je možné, Že za nějaký čas díky veřejnému mínění budeme stát před problémem, zda u zrušení absolutního trestu zůstat nebo opět novelizovat.

(zamyšleni nad románem J. M. Simmela Láska je jen slovo, Práce 1991)

Kdyby tato kniha byla jen o lásce, nebylo by celkem o čem přemýšlet. Šlo by o jeden z mnoha příběhů lásky a zrady, vášně a vystřízlivění, a zápletka by se zdála celkem banální. Román je však zároveň svědectvím o dopadu vin otců (a matek) na nejmladší generaci.

Prvním příznakem odporu vůči společenskému útlaku bývá ústní tradice – příběhy, písně, pohádky, anekdoty. Černoši v Americe zpívali spirituály a vyprávěli různé zpracované příběhy z bible. Japonské pohádky o moudrém soudci Ookovi byly prvním zárodkem obrany proti bezbřehému samurajskému bezpráví. A není náhoda, že i u nás za vlády komunistů se dospělí tak rádi dívali na večerníčky a vyprávěli si politické vtipy.

Idea univerzálních lidských práv nevznikla v antické polis, ani v helénském kosmopolitním či římském imperiálním prostředí, ani mezi dědici římské tradice, kteří se k ní přiznávali traslatiem imperií na církevní či světské půdě. Nevznikla ani jako plod středověkých univerzitních učilišť, z nichž jen některé měly povoleno studovat římské právo. Nevznikla ani jako chtěná či nechtěná součást zvykového práva. Zemské a městské právo v kontaktu s římským právem se mohlo stát zárodečnou půdou pro formulaci obchodních práv jedince (italská města ve 14. stol.), popř.

Slovesa myslet a věřit stojí v titulu knihy – rozhovoru s Paulem Ricoeurem. Skrývá se za nimi téma rozhovoru filosofie s biblickou teologií. Rozum se neobrací proti víře. Rozum se nevyčerpává pouhým rozumováním a víra slepě nedůvěřuje. Běží zde o nepřestávající rozhovor filosofické tradice s biblickým kánonem, tak lze zjednodušeně shrnout celoživotní myslitelské úsilí protestantského filosofa Paula Ricoeura, který po dlouhá léta přednášel na Divinity Scholl v Chicagu na katedře filosofické teologie, založené Paulem Tillichem (s. 73).

– tak Dorotheu Sölle nazývá jeden životopisec, ač ji mnozí díky její knize Mystika a vzdor považují za jednu z nejvýznačnějších představitelek německé mystiky. Jsou o tom přesvědčeni i mnozí čeští čtenáři, kteří se začetli do výboru jejích poetických textů Daruj mi dar plačícího boha (Biblion 2019), v mistrném překladu, protože s teologickým porozuměním, Magdaleny Šipka.