Pavel Keřkovský

Taková dlouhá cesta

„Díváme se na dávné lidi a poznáváme svou vlastní tvář“ říká Luděk Rejchrt v úvodu své knihy „Taková dlouhá cesta“ (vyprávění z dějin křesťanské církve), která s doslovem a ilustracemi Miroslava Rady právě vyšla v nakladatelství Kalich.

Česká šlechta

„Když se řekne šlechta – česká šlechta, představím si především pana Schwarzenberga. Jednak jako představitele státu, jednak jako propagátora, průkopníka a realizátora restitucí,“ říká vysokoškolačka Štěpánka Šabatská v anketě nezávislé kulturní revue Prostor v č. 21 (září 1992).

Ženská otázka

„Mezi vámi není žádná pořádná feministka“, konstatovala Eva Sharpová, redaktorka BBC, během Respektováni 5. 11. 1992 na F 1 v pozdních večerních hodinách. Vstoupila do rozpravy ve chvíli, kdy bylo jasné, že militantní feministky v Čechách ani na Moravě šanci nemají. Zatím nás neohrožuje slogan: „Tělo nechte nám, děti patří zkumavkám.“ Spíše jsme slyšeli hlasy upracovaných matek, které touží po větší ohleduplnosti. Občas se přece jen ozvalo, že ženy byly „vyšoupnuty“ z politického života, ale Dana Němcová (jedna z „vyšoupnutých“) se za postiženou nepovažovala.

Hledá se českobratrská identita

„Není to zbytečné tříštění sil? a zeptal se mne jeden dobrý známý na jaře roku devadesát. Vysvětloval mi, že už vychází Český bratr, Kostnické jiskry, Křesťanská revue, znovu se objevilo Bratrstvo, tak proč prý ještě Protestant? Zmohl jsem se jen na na pár slov v tom smyslu, že za první republiky prý v evangelické církvi vycházelo přes třicet různých periodických tiskovin, tak proč by nemohl vycházet jeden Protestant nebo ještě pár časopisů jiných. Další odůvodnění jsem nehledal a dobrý známý je snad už ani nečekal.

Učebnice dějepisu

Vítanou pomůckou pro učitele a láky středních škol je I. díl Kursu světových dějin od Jaromíra Procházky (vyšlo v Brně 1992). Pravěk a starověk je výstižným způsobem zacílen k významnému horizontu světových dějin – ke zrodu Evropy. Proto se první díl jmenuje „Cesta k Evropě“. K učební látce jsou vždy připojeny kromě nadpisů výstižné podtituly, připomínající významné osobnosti, jevy a události probíraného období. Cizí slova – latinská a řecká – jsou vysvětlena v rejstříku cizích slov na konci knihy.

Nové evangelické písně IV

Přijde k tobě ďábel sám abys před ním klek
na to dobrou radu mám
vyzkoušený lék
Moc i slávu, světa říš vše ti nabídne
ty mu na to odpovíš: ne, ne, ne!

Zpočátku se může zdát kompromis s ďáblem jako dostatečná obrana, až teprve za nějaký čas člověk rozpozná, že vlastně upadl do léčky. S ďáblem se nedá smlouvat, ani Faust, ani Foustka nepochodili. S ďáblem se lze jen rvát, odporovat mu, říkat mu: ne!

Nové evangelické písně – nový katechismus

Během sedmdesátých až devadesátých let vzniklo bezpočet nových písní. Ve zpěvníku, který teprve vyjde, je nashromážděno přes pět set titulů, a i to je jen výběr. Ne všechny jsou stejně dobré kvality. Ne všechny jsou využitelné pro chrámové bohoslužby. Ale mnohé se pro bohoslužebné užití hodí. Některé nám připomínají, že naše bohoslužba by měla nabýt nových forem a větší otevřenosti než naše dnešní klasická liturgie připouští a tuší. V době husitské také písně napomohly tomu, že bohoslužby pozbyly mešní ráz. Tajemství Boží přítomnosti se již neskrývalo jen v obřadu, ale zejména ve slovu.