Nové evangelické písně jsou důstojným pokračováním evangelické tradice, Která ožívala v českém protestantismu vždy, když se rodilo nové sebeporozumění věřících. Nejedna se o tradici konzervativního typu, která by úzkostlivě navazovala jen na předchozí impulsy. Tvůrci písní byli zasaženi zvěstí evangelia a nenechali si ji pro sebe. Od samého počátku husitství a bratrství přes dobu toleranční a dobu sionských básníků až ke spirituálům a evangelickým prorockým písním nás provází nepřeberná řada kancionálů a zpěvníčků – svědků této evangelijní katechetické tradice.
Souhlasím s Pavlem Rejchrtem (Evangelická duchovní píseň, Souvislosti č. 1, 1992, s. 8–9), že dobrých nových evangelických písní není nadbytek. Pokud mu k jejich spočítání stačí prsty jedné ruky, rád bych k jeho ruce přidal alespoň ještě dvě své a poprosil bych ho, aby přidal i tu svou druhou. Též bych nebyl na rozpacích z určité bezkonfesijnosti, kterou sice Pavel Rejchrt nevyčítá přímo písním, ale jistému podhoubí, v němž žijeme všichni – i tvůrci písni. Některé staré, ale i některé nové písně byly vytvořeny pozornými čtenáři Písma a spíše než k tradiční konfesi mají blízko k prorocké otevřenosti zvěsti Boží. Zvou tak k pravé bohoslužbě, po které touží i Pavel Rejchrt. A mohou se stát katalyzátorem nové evangelické liturgie, nejen přílepkem svátečních shromáždění, kdy se mládeži dá prostor, aby také přišla se svou troškou do mlýna.
Od nových evangelických písní očekáváme jinou poetiku než od básní epických a lyrických. Možná, že bychom našli v některých písních rodovou spřízněnost např. s poetikou Jiřího Suchého – třeba v písni Pokušení sv. Antonína:
Moh’ bys potkat kytku, která uvadá,
klauna, jemuž došel smích i nálada,
ránu, jež se ani časem nezhojí,
řeku bez vody a pole po boji
* Na náměstí stojí kočár bez koní,
opadalo listí, zvony nezvoní
moh’ by tě tam potkat pohled zděšený,
dítě bez matky nebo muž bez ženy
Jiřímu Suchému, když psal Klokočí, zněl v uších Nezval. Nevím, co znělo v uších Miloši Rejchrtovi, když Pokušení sv. Antonína skládal, ale určitá spřízněnost je rozeznatelná a navíc funkční.
Převážná většina nových evangelických písni (tzn. i písní Miloše Rejchrta) se inspiruje biblických textem. Můžeme je proto zařadit mezi katechetickou literaturu. Jsou vyznáním, svědectvím. Evangelijní zvěst těchto písní míří naléhavě do naší konkrétní situace – v tom spočívá jejich prorocký rys. Od písní Proroka Amose nebo druhého Izaiáše (40–50. kapitola) neočekáváme strhující Sled poetických obrazů a vnitřní hloubku prožitku prchavé chvíle, ale zvěst. Přitom tato zvěst využívá jak hovorové řeči, tak poetiky žalmů, a dokonce i babylonských popěvků. Podobně některé nové písně využívají hovorových obratů, biblické i současné řeči. A zvěstují, vyučují. Je to katechetická pomůcka, která byla Živá nejen před pěti či dvaceti lety, ale svou životnost osvědčuje i dnes. Otevřeme‑li se zvěsti starozákonních i novozákonních proroků, nalezneme vyznání podobného charakteru např. i v době husitské nebo bratrských kancionálech.
První katechetické pomůcky vznikaly teprve tehdy, když se neuskutečnil netrpělivě očekávaný konec světa a s ním spojený druhý příchod Krista. Zlom nenastal a někteří se ptali, co předat unaveným nebo nově vstupujícím do církve. Katechetické úsilí vzniklo ve chvíli, kdy si první křesťané uvědomili, že Kristova moc je zavazuje k předávání zvěsti. Evangelista Matouš měl již k dispozici celou zásobu výroků Ježíše Nazaretského, ale také výroků již Vzkříšeného. Kristova slova zvěstovali sborům novozákonní proroci. Evangelista Matouš výroky obojího typu zapracovává do svého podání evangelia, proto jako jediný má pět rozsáhlých sbírek Ježíšových výroků. Katechetická činnost se tak stává jedním z charakteristických rysů prvokřesťanských sborů.
Některé křesťanské písně promlouvaly do své současnosti se stejnou odvahou jako slova některých prvokřesťanských proroků, kteří zvěstovali slova Vzkříšeného. Obzvláště některé nové evangelické písně inspirované biblickým textem využívají obraty a poetiku, kterou nemůžeme srovnávat s poetikou intimní lyriky. Od Heidelberského katechismu také lyrickou poetičnost neočekáváme. Na druhé straně však smíme říci, Že některé nové písně nejsou ideologickým odvarem či vtíravou odrhovačkou, ale promyšleným a smysluplným vyznáním. Prostoupení prvků biblického textu a odvážné řeči do současnosti lze rozpoznat např. v písni Víc než oko spatřit smí, která se inspiruje biblickými slovy 1. Korintským 2,9 (apoštol Pavel zde cituje proroka Izaiáše) a slovy kázání na hoře:
Ref.: Víc než oko spatřit smí
víc než slovo vypoví
víc než srdce toužit zná
Bůh ti dá, Bůh ti dá
1. Hledáš funkce, tituly
v garáži máš žiguli
zůstáváš dál žebrákem
před Bohem i v srdci svém
2. Prémie a přesčasy
ukládáš si do kasy
peníze i s pokladnou
zloději ti ukradnou
3. Ze tvých jistot leckteré
prachsprostý mol sežere
aco ten brouk nestráví
voprejská a zrezaví
4. Někdo jsi a něco znáš
k tornu i dost vyděláš
ve slovníku najít zkus
význam slova „exitus“