Pavel Keřkovský

Časopis „Dialog-Evropa XXI“ vydává brněnské nakladatelství LD – Petrov. Tento „čtvrtletník křesťanské orientace pro vědu, techniku a kulturu“ je tlumočníkem věroučné orientace Moravsko-slezské křesťanské akademie.

Jak lze prakticky skloubit funkci synodního kurátora s povoláním lékaře?

Koronavirová epidemie není trestající boží metlou, vymetající ze společnosti vše nečisté. Není ani božím testem, vedoucím k rozpoznání, čeho si máme vážit a co kajícně přetvářet v naší konzumní společnosti.

28. dubna zemřel filosof Ladislav Hejdánek (* 1927). Do 2. ročníku Protestanta psal seriál o Filosofické antropologii. T. Bísek připomíná konkrétní podněty, P. Keřkovský, čím inspiroval teologii.

Blíží se výročí 450 let od úmrtí Jana Amose Komenského (15. 11. 2020) a 430 let od narození (28. 3. 2022).

Tak se ptala Božena Komárková v roce 1946. Bilancovala válečnou zkušenost své generace, sama toho prožila během pětiletého vězněni víc než dost. V článku téhož názvu připomíná mnichovskou zradu, která byla předehrou dalších hrozivých události: „Chtěli jsme se biti za lidskou čest. Také naše věc byla věcí všeho lidstva, poněvadž byla věcí lidskosti. Svět nás vyzval položit zbraně, aby byl zachráněn mír. Učinili jsme tak s pocitem hanby za celý svět – a čekali jsme válku.“

Náš vztah k přítomnosti určuje mimo jiné informovanost o minulosti. Kriticky rozpoznávat ve vlastní minulosti rysy dobré i znelidšťující znamená otevírat si dveře k budoucnosti. Kritický pohled do minulosti není zbytečnou oklikou, aleje nutný pro odhalení určitých mechanismů, vnitřních i vnějších, které mohou člověka ovládat.

Stojíme před vraty Nápravného zařízení pro mládež ve Višňové (je to kousek od Dalešic) a Petr už po čtvrté zkouší štěstí a znovu mačká tlačítko zvonku v naději, že už ho konečné někdo uslyší a přijde nám otevřít. Dlouhé zvonění – to je jeden z pravidelných obřadů, který nás skoro nikdy nemine. Milan nás za chvíli upozorňuje, že se otevřelo jedno okno v prvním poschodí, a pak slyšíme, že kdosi do tmy volá, že už jde. Za pár minut se vrata skutečné otevírají a vcházíme dovnitř.

Petr Piťha se v Literárních novinách (1. 11.) obává budoucích sociologických důsledků dnešního duchovního zmatku naší společnosti a ptá se: Čím nám hrozí svoboda? Obává se budoucnosti. Vidí ji ohroženou. Ohrožení přichází z východu. Tentokrát ne z Kremlu, ale až z Indie a evropských filiálek východních náboženství, a dále z letničního hnutí, které Piťha nepochopitelně spojuje s undergroundem, s nezávislou kulturou. Ohrožení se mu jeví jako akutní, ale ještě není pozdě na dodání potřebných antitoxinů. Jako lék nám nabízí příklon k našim domácím křesťanským tradicím.

„Díváme se na dávné lidi a poznáváme svou vlastní tvář“ říká Luděk Rejchrt v úvodu své knihy „Taková dlouhá cesta“ (vyprávění z dějin křesťanské církve), která s doslovem a ilustracemi Miroslava Rady právě vyšla v nakladatelství Kalich.