Pochybuje‑li kdo o vyznavačské potenci protestantismu a vyčítá‑li mu destruující kritičnost, pak by mohl změnit názor, nechá‑li se oslovit bohatstvím vyznání nového zpěvníku Svítá. Soubor 489 písní nechce být, jak nás upozorňují autoři předmluvy, veršovanou dogmatikou. Najdeme tu písně jednoduché textově i melodicky, písně, které zvou k adoraci, k radostnému chválení, které nemá v církvi nikdy ustat. Převážnou většinu zpěvníku však tvoří písně, které jsou závažnými vyznáními a které reflektují základní rysy života víry v současném světě. Prorocko‑biblický tón zaznívá ze zpěvníku silněji než tóny jiné a právě v tom můžeme vidět specifikum evangelické církve posledního desetiletí i přínos tohoto zpěvníku pro ekumenu. Odkazy k biblickým textům, připojené za každou písní, jsou výzvou nejen k novému promýšlení biblické zvěsti, ale také k novému hodnocení písňové tvorby. Nyní snad bude jasné i těm, kteří vůči novým písním byli vždy skeptičtí, že tu nejde jen o nahodilé pocity mladé či střední generace, ale o skutečný zápas víry, o autentické chvály a prosby, o zvěstování naděje. Výsledkem tu není beznaděj, ale úžas – průvodní znak evangelia. Posluchači jsou vyvedeni z míry a ptají se. Někteří se pak připojuji, jiní odcházejí. Zpěvník je impulsem k znovupřemýšlení o transformaci evangelické liturgie. Tak jako Jednota bratrská vytvořila vlastní písně a nezůstala u římské mše, tak i my se musíme ptát, zda nedozrává čas pro novou formu naší bohoslužby. Písně samozřejmě ještě nejsou automaticky zárodkem něčeho nového, jsou však k tomuto novému výrazným pozváním. Církev patrně bude reagovat tak, jako vždy. Někdo pozvání přijme, jiný odmítne. Nelze však popřít, že je naším úkolem stále obnovovat své porozumění aktuální zvěsti Písma a vyznávat – tedy i zpívat – vždy nově.
Zpěvník Svítá připravila ekumenická skupina, pod vedením Jiřího Grubera a vydala synodní rada ČCE v nakladatelství Kalich. Vtipnými a promyšlenými ilustracemi doprovodil Zdeněk Šorm. Jistě by si toto výjimečné dílo zasloužilo stejnou finanční podporu a kvalitní provedení jako trojdílná Agenda, která není určena zdaleka tak širokým vrstvám církve, a navíc aktualizační zápas o porozumění biblické zvěsti i vyznavačské nouzi dnešního člověka celkem pomíjí. Bohužel je nutno konstatovat, že po technické stránce překročilo současné provedení úroveň samizdatu jen o malý krůček.