Je celkem jedno, kdo modlitbu sepsal. Důležitější je, že ji moskevský patriarcha Kirill 25. září 2022 vyhlásil jako podmínku věrnosti státní autoritě i jako měřítko pravé konfese. Kdo z pravoslavných popů se vzepře, bude postižen exkomunikací. Jakákoli změna v textu je trestná. Andrej Kurajev potrestán byl, protože si text pozměnil. Nevyzýval k vítězství, nýbrž k míru, protože už nechtěl žít ve lži a nadále kolaborovat s agresorským ruským režimem.
„Hospodine síly, Bože našeho spasení, shlédni milostivě na své služebníky, uslyš a odpusť nám, hle, ti, kdo chtějí bojovat, se chopili zbraně proti Svaté Rusi v naději, že rozdělí a zničí její lid. Povstaň, Bože, na pomoc svému lidu a dej nám vítězství s tvou pomocí.“ Tak zní v mnohých kostelech v Rusku. Tak učí volat náboženský deprivant, bojící se prezidenta Putina a násilné státní mašinérie: „Bůh bojuje s námi, bojujte za svatou věc!“ Patriarcha zposvátňuje stát, před čímž Spasitel varoval. Nevyhlašoval stát nebo zemi za posvátné skutečnosti. Nevyhlašoval svatou válku. Pravdu má Emmanuel Lévinas, že historie evropského křesťanství nás zahanbuje. Je totiž zřejmé, že vyhlašování války jako božího soudu, zposvátňování místa, tj. uctívání génia loci, uctívání člověka či státu vede ke krutosti vůči lidem. Kirill není první. Doufejme však, že bude poslední a že ho nepřestaneme vyzývat ke změně spirituality.
Zneužití náboženství věřícími násilníky je prastarým pokušením, kterému podléhali středověcí biskupové při vyhlašování pogromů; Karel IV. při nařízení pogromu proti židovským měšťanům v říšském městě Norimberk; organizátoři křížových tažení k svatému hrobu; římští císaři a despotové starověku. Starověcí vládci či jen patriarchové si své násilí, včetně sexuálního, také zdůvodňovali nábožensky. Někteří zastrašovali své partnerky: „Ádo a Silo, / poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, / naslouchejte mé řeči: / Zabil jsem muže za své zranění, / pacholíka za svou jizvu. / Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, /tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ Lámech nebyl historickou osobností. Mudroslovný autor ho ve sbírce teologických podobenství knihy Genesis (Gn 1–11) vykreslil jako typického svévolníka, který nebere ohled na nikoho a zneužívá k tomu náboženskou řeč. Takzvaní nadlidé (Gn 6,1–4) souznívají s Lámechem (Gn 4,23–24) a vlastně i s F. Nietzschem a jeho následovníky. Tvrdí totiž, že musí bohorovně kráčet dějinami mimo dobro i zlo. Bibličtí učitelé moudrosti k tomu dodávají, že tito nadlidé – mužové pověstní, boží synové, bohatýři dávnověku – plodí zrůdy neschopné života. Neplodí život, rozsévají smrt (Gn 6,1–4).
Lámech? Jde o typického deprivanta, řekli by Zdeněk Matějček s Josefem Langmeierem. Neurolog František Koukolík by dodal, že takových nebezpečných deprivantů je v každé společnosti 1 % – úspěšných, bezohledných, vzdělaných i nevzdělaných. U nás tedy jde asi o 100 000 deprivantů, kteří ve svém oboru jdou bezohledně za svým cílem. Takže to s naším národem ještě není tak špatné, když vzdorujeme tolika pošramoceným charakterům. Vývojový psycholog by řekl, že tito lidé na počátku svého života neprožili bazální pocit důvěry s pečující matkou či pečujícím otcem, proto nejsou schopni jakékoli empatie.
Po vražedné střelbě v klánovickém lese a na pražské filosofické fakultě je zapotřebí počítat s tím, že k dalším násilným akcím může dojít kdykoli a kdekoli. Takže se musíme nejrozmanitějším způsobem bránit. Musíme znát i jiné písně než Lámechovu. Písně biblických proroků nabízejí důležité životní hodnoty: „Člověče bylo ti oznámeno, co je dobré / a co od tebe Hospodin žádá: / jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství / a pokorně chodil se svým Bohem.“
Ježíš s proroky táhne za jeden provaz. Proto tvrdě kritizuje vzdělané a distingované učitele zákona, že znetvořili zbožnost. Zapomněli totiž dbát na spravedlnost, milosrdenství a důvěru v Hospodina (Mt 23,23).
Pražský hromadný vrah nebyl šílenec, jak správně napomínají někteří žurnalisté některé české náboženské osobnosti. Klánovicko/pražský vrah totiž patří mezi ty násilníky, kteří uvědoměle a chladnokrevně jednají – jako Lámech, Breivik, či mnozí další v USA či Rusku. Jsou přesvědčeni, že mají právo ničit lidské životy. Pražskému vrahovi není co odpouštět, lítost a empatie mu byly vzdálené. Odpouštět se dá jen kajícímu. Navíc patří mezi zbabělé bytosti, které se vyhýbají jakékoli konfrontaci, a nakonec obrátí zbraň proti sobě. Stejně zbaběle se zasebevraždil Adolf Hitler, a jiní svůdcové, jejichž kouzlu a idejím lidé podlehli a nedovedli je zastavit včas, dokud to ještě šlo. V naší společnosti to stále ještě jde. Lze se bránit proti společenským katastrofám účastí na rozmanitých aktivitách organizovaných Milionem chvilek, Člověkem v tísni, Pamětí národa, Českobratrskou církví evangelickou, Diakonií, Evropským kongresem Ukrajinců a dalšími neziskovými organizacemi. Měli bychom finančně podporovat jejich aktivity, zúčastňovat se jejich podpůrných akcí a doufat, že přinesou své dobré plody.