Miloš Rejchrt

Perspektivy ČCE

Mám pro vás dvě zprávy: jedna je špatná a jedna dobrá.

1) To, co vám předložím, je bezbřehé, metodicky neutříděné, málo poučné, neboť od srdce.

2) Ač bezbřehé, nebude to dlouhé.

Vstávej, Rusové nás obsadili

takto mne 2l. srpna 1968 budila maminka. Neměla docela pravdu, náš region – rodiče tehdy bydleli v České Skalici – obsadili Poláci. Tanky ovšem měli stejné a když jsem se druhý den mezi nimi proplétal na kole do Hradce Králové, neměl jsem z jejich pohledů – velmi nepříjemný byl ten skrz hledáček kulometu – pocit, že by se od okupačního Rusa chtěli nějak odlišovat.

Dobrodiní svobody

Je třeba dávat najevo, že jsme za svobodu vděčni. Děkovat za ni, aby se nestala nedostatkovým zbožím, kterého si považujeme, až když ho nemáme. O svobodu totiž můžeme přijít, když si jí dostatečný počet lidí nebude dostatečně vážit a rozeznávat v ní ohromné dobrodiní.

Boží vůle

Vzpruha i inspirace

Trochu s obavami jsem ten večer na sklonku roku 1976 zvonil v Brně na Pekařské 32 u bytu Boženy Komárkové. Vždyť už má nárok na klidné stáří, nebylo by snad ohleduplnější ji vynechat a podpis Charty 77 jí nenabízet? Paní profesorka mne však přijala vlídně, text si přečetla, řekla „no konečně“ a podepsala.

O morálce

Co je to morálka? Odpověď na tuto otázku může být různá, od dlouhých akademických pojednání, vzájemně spolu soupeřících o vyšší stupeň vědeckosti, až po docela prostou odpověď, že morálka je slušnost. Nepochybnou a stoprocentně prokazatelnou definici morálky sotva můžeme poskytnout, za to ale nepochybně a prokazatelně zakoušíme, že pro život lidské společnosti je morálka nezbytná.