Trochu s obavami jsem ten večer na sklonku roku 1976 zvonil v Brně na Pekařské 32 u bytu Boženy Komárkové. Vždyť už má nárok na klidné stáří, nebylo by snad ohleduplnější ji vynechat a podpis Charty 77 jí nenabízet? Paní profesorka mne však přijala vlídně, text si přečetla, řekla „no konečně“ a podepsala.
Její jasný postoj byl vzpruhou všem evangelickým chartistům, když museli čelit ve vlastní církvi názorům, že podobné disidentské svévolnosti, takticky neuvážené a theologicky nepodložené, mohou poměry jen ještě zhoršit.
Božena Komárková totiž měla autoritu. Dovedla ji uplatnit i přímo, např. když jí soudružky z národní fronty přinesly volební urnu až do bytu, vyhodila je se slovy „alespoň staré lidi byste mohli nechat na pokoji“. Když jí soudruzi z StB dělali domovní prohlídku, dozvěděli se od této protinacistické odbojářky, pět let vězněné, že právě tak dělalo domovní prohlídky gestapo. Setkal jsem se v životě s několika vskutku statečnými křesťany, a několik křesťanských osobností mi zase zaimponovalo svou vzdělaností. V Boženě Komárkové jsem však potkal ono vzácné spojení brilantního intelektu s neotřesitelnou postojovou stálostí.
Jsem rád, že jsem ji směl dodatečně adoptovat jako svou paní profesorku, byť od roku 1950 za žádnou katedrou nestála. Když nemohla učit, jezdila v padesátých a šedesátých letech s evangelickou a spřízněnou mládeží na lesní brigády do pohraničí. Tyto prázdninové školy života ve společenství víry a svobodného myšlení, které z její iniciativy vznikly, trvaly až do poloviny 70. let, kdy je StB definitivně znemožnila. Tyto lesní brigády, jichž se hojně účastnila i moje generace, zřejmě přispěly k tomu, že na disidentském dění se čeští evangelíci podíleli nejen jako osamocení jedinci, ale jako určitá soudržná skupina.
Ač v ústraní, nezůstala B. Komárková v izolaci. Až do roku 89 se scházela v jejím bytě k rozhovorům názorově velmi pestrá skupina brněnských intelektuálů, katolíci, bývalí komunisté, evangelíci, liberálové, nezávislí socialisté. Samizdatová vydání textů Boženy Komárkové pak zasahovala omezené sice, ale pozorné čtenářské okruhy. Její fundované teoretické práce o vzniku a významu lidských práv, byly pro čtenáře začasté úplným zjevením, vždyť do této šíře a hloubky se ohledáváním křesťanských kořenů demokracie v českém prostředí nevěnoval nikdo.
I s nejmladší generací byla paní profesorka v kontaktu. Těm, kterým komunistický režim znemožnil studia, paní profesorka ráda pomáhala vyplňovat mezery ve vzdělání. Nu a když zrovna nikoho takového neučila, alespoň pro něj upletla svetr.
„Stala se mnoha lidem ve svém okolí příkladem věrohodné křesťanské existence v konstruktivním odporu proti totalitárním pokušením doby“, těmito slovy vystihl význam Boženy Komárkové profesor Seybold, když jí teologická fakulta bazilejské univerzity v roce 1982 udělila čestný doktorát teologie.
Nepochybuji, že příkladem věrohodné křesťanské existence zůstává Božena Komárková, naše paní profesorka, i v poměrech, kdy pokušení doby jsou jiná než totalitární.
(Odvysíláno na Radiožurnále (Č. rozhlas 1) dne 1. 2. 1997)