Jan Šimsa

Po lednové „druhé třetině“ se začalo toto nehybné, ušlechtilé zvíře vzpamatovávat.

Masarykova společnost v Praze uspořádala cyklus přednášek na téma: Masaryk a náboženství.

Neslyšel jsem brněnskou vzpomínku Milana Hájka, tehdy synodního seniora.

(fejeton z roku 1965)

Jako student jsem dorazil do tábora brněnských sborů na Sázavě. Jeho účastníci však byli na výletě. Uvítala mě sestra Marie Procházková, že je dobře, že jsem přijel. Milan, její synovec, si podvrkl kotník a leží na chatě. Dala mně najíst a po mně poslala čaj a koláč Milanovi.

Musím se přiznat, že jsem byl až překvapen v roce 1964, když vyšla knížka Pole je tento svět

V zajímavých a podnětných odpovědích na provokativní otázky Miloše Rejchrta mne zamrzela větička Pavla Švandy, vzdělaného literárního kritika a spisovatele, s nímž jsem se setkal jako skladník se skladníkem ve skladu chemikálií: Už zase jsme si namluvili, že jsme dobyli epochálního vítězství ve stylu prvorepublikánských osvobozeneckých legend (Protestant 7/95, s. 16).

Lukášovo vyprávění (10, 38–42) uvádí pouze, že „Marta měla plno práce, aby ho obsloužila“.

V rozhovoru pro prosincového Protestanta uvádí Milan Mrázek, že jsem k němu na podzim roku 1978 přivedl sedm lidí.

Upozornila mne paní profesorka Komárková