Jan Šimsa

Díky Bohu, krátká a strašná válka skončila

Bratr Jan Kadlec z Liberce se ptá v Protestantu č. 1/91

„Podle slova také jednejte, nebuďte jen posluchači

rozhovor s Janem Šimsou

přetiskujeme ve zkrácené verzi z kulturně společenské revue Sklepník č. 3/91

Jste jedním z mála bývalých disidentů, kteří v současné době nezastávají významnou státní funkci. Bývalé disidenty, nyní politicky činné, často napadá bulvární tisk. Zajímalo by mě, jestli vy osobně jste se v někom zklamal či naopak vás někdo svým jednáním v nové funkci potěšil? 

(ad Protestant 8/05, Ruka pomáhající…)

Rozhovor s Janem Šimsou

O vás je známo, že máte vstřícný vztah ke katolíkům i jejich světcům. Je to zásluha otce, který ač evangelík měl ke svatým důvěrný vztah?

Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. (1 Kr 19,11)

Nad denním tiskem jsem si živě vzpomněl na slavný zátrh Přemysla Pittra pod tímto titulkem. Pod podlahou starého valonského kostelíka v Naardenu nalezeny byly prý kosti J. A. Komenského. Kosti byly oficiálně prohlášeny za ostatky Komenského, nicméně někteří učenci dokazují opak. Holandská vláda darovala kostelík republice Československé.

Pracovní text „Českobratrská církev evangelická v agenturním rozpracování STB“ pana Petra Dinuše z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (stran 134, vydal zmíněný úřad jako neprodejnou publikaci v nákladu 2500 výtisků v Praze 2004) je po mnoha stránkách čtivý a podnětný a jistě dal autoru hodně práce.

Nedávno jsem volal nedávnému rektorovi Masarykovy univerzity Milanu Jelínkovi. Jiří Gruntorád mne opět žádal o vyluštění pseudonymů moravského samizdatu. Jelínek se mne ptal, jestli volám jen proto, že mi nedá hlas svědomí. Přisvědčil jsem mu, a dodal, že těžko rozeznám hlas svědomí od hlasu pokušení.