Ezediáš Pumlan

Milé děti, ani Piťha ani Vopěnka, ani osnovy ani volné ruce – ale rodiče.

Co měla učinit, učinila

Když se blikající oko odmlčí, hle, číslo dobročinnosti. Když zaplněno Mé zákoutí, hle, iniciativa dobráků. Kdo chce kam, nastavme mu dlaň.

Aj vyvane vánoční atmosféra a vyspíme se ze silvestrovské kocoviny, probudíme se v desku. Budeme pak projíždět kolem stejně zmeliorovaných luhů a chodit na procházky do stejně zplundrovaných hájů, v zahradě Čech i o letošním jaře budou skvící se květy dusit hrůznobarevná lovosická oblaka. Ráj stejně pustý a prázdný - hned na pohled. Stejně tučné obličeje, stejné otupělé výrazy. Stejné licoměrné límečky, stejné vyčpělé životní moudrosti, stejně umaštěně kravaty, stejně záhumní obzory, stejná ochota naletět kdejakému poslovi oslovských zpráv.

17. ledna v Brně a 22. ledna 2004 v Praze se konalo uvedení vězeňských textů Jaroslava Šimsy Úzkost a naděje. Vyšlo druhé doplněné české vydání a současně pod názvem Angst und Hoffnung německý výbor. V následujícím bloku vám zpřístupňujeme alespoň část toho, co při příležitosti tohoto uvedení bylo předneseno a napsáno.

Přišla mi onehdy anketní otázka, na kterou jsem dostal chuť odpovědět. Aleš Březina se přes oceán táže: Měl by Santa Claus (či Děda Mráz) hrát v Čechách a na Slovensku větší roli – s tím, že by v rámci kulturní výměny Ježíšek působil i v severní Americe – nebo by se měli přestárlí kýčoví nosiči dárků jednou provždy vyhubit, aby nedeformovali estetické vnímání nejmladší generace?

Nad hlavou nám dnes v okresním městě kroužily vrtulníky – prý jakási vnější summitová ostraha. Praha obšancovaná grósochrankou, perlustrují snad i potkany v kanálech. Těžko se ubránit škodolibému pomyšlení, že organizace, která chce hájit svobodu, svým zasedáním zasedla elementární svobodu pohybu a uvolnila ruce policejní buzeraci.

V Polabí vanou větry všelijaké. Však mají pod sebou placato. A aby bylo placatěji, tak se meze rozorají, aby bylo všechno daleko. Z jedné osobní vůle jisté si tím, že bezzubý konvent všechno odkývne, aby s tím nebylo tolik opletaček. Hlavně když bude větrno. Ale odkud vlastně?

Pouliční násilí se dostavilo v globálním i tuzemském zastoupení, policie mohla ukázat, že obavy nebyly liché, republiku jsme si rozvrátit nedali, světoví finančníci zasedali téměř nerušeně. Takhle nějak se při pohledu na obrazovky i na stránky zdejšího tisku mohlo jevit zářijové zasedání MMF a SB.

Hrr do budoucnosti. Taková konvence popadne člověka, když se otevře nová šance, kapitola, číslice na začátku letopočtu. Neztrácet čas otázkami, kdo jsme, kam jdeme. Když ti připadne, že cesta je volná, nemusíš se takovými prkotinami zdržovat. A za chvíli už slyšíš pravidelný dusot nohou, startování motorů a všechno to proudění se nakonec slévá na dálnici k Šťastnému Příští.

Adventní očekávání se nám letos vtělilo do ohlasu na výzvu Velkých listopadových studentských vůdců Děkujeme, odejděte!