Pouliční násilí se dostavilo v globálním i tuzemském zastoupení, policie mohla ukázat, že obavy nebyly liché, republiku jsme si rozvrátit nedali, světoví finančníci zasedali téměř nerušeně. Takhle nějak se při pohledu na obrazovky i na stránky zdejšího tisku mohlo jevit zářijové zasedání MMF a SB. Velké Všenárodní Rozhořčení nad tím, jak nám antiglobalistické bojůvky zdemolovaly Prahu, by ovšem nemělo umlčet následující otázku. Nenahlašuje násilnické pouliční revolucionářství méně (televizně) viditelnou – ale o to nebezpečnější – nedemokratičnost institucí, které v Praze zasedaly?
Na místech diskusních, jako byla např. rozprava v Míčovně pražského hradu, zřetelně selhávali ti, kdo měli věcně obhajovat rozhodování sjezdujících ekonomů a finančníků. Neužívali sice klacků ani dlažebních kostek, ale na věcné dotazy odpovídali převážně arogantně, demagogicky či dojímavě. O nedemokratičnosti letitého fungování globálních finančních institucí nakonec spíš než protesty vypovídala právě jejich neschopnost vstoupit do skutečné diskuse na místech k tomu určených. Reakcí na nedemokratické rozhodování jakýchkoli vrcholných (tedy i globálních) institucí je potom právě i násilí davu. Kolik jeho jedinců do něj přivedla frustrace z letité arogance globálních bílých límečků?
Budou-li se i nadále globální sjezdy (v pojetí organizátorů i odpůrců) ubírat v konfrontačně-chuligánském duchu, může Česká republika pro příští sjezdy MMF a SB nabídnout skvělé prostory: třeba bývalý vojenský prostor v Milovicích nebo některou jámu po povrchové těžbě v severních Čechách. McDonaldům ani bankám tam nikdo výlohy rozbíjet nebude, dlažba zlaté Prahy zůstane na místě a z konfrontace se může vyvinout mediálně přitažlivé válčení v případně ponurých kulisách. A při důsledné mediální masáži, jaké jsme byli vystaveni celé léto, se ještě celý sjezd i náklady na policejní manévry zaplatí z příjmů z obrazovkové reklamy.