Přišla mi onehdy anketní otázka, na kterou jsem dostal chuť odpovědět. Aleš Březina se přes oceán táže: Měl by Santa Claus (či Děda Mráz) hrát v Čechách a na Slovensku větší roli – s tím, že by v rámci kulturní výměny Ježíšek působil i v severní Americe – nebo by se měli přestárlí kýčoví nosiči dárků jednou provždy vyhubit, aby nedeformovali estetické vnímání nejmladší generace?
Well Aleši, nosiči dárků nebudou nikdy přestárlí, budou vždycky akorát tak staří pro tu kterou nejmladší generaci. Už tohle jejich nestárnutí vypovídá o tom, že vánoce jsme si zvykli slavit jako svátek nekřesťansky nadčasový. Nezavinilo to ovšem jen staré pohanství, účinně k tomu přispěli i křesťanští liturgové – když nám přikázali zas a znova slavit narození Páně 25. prosince. A tak to jedno narození Jednorozeného se rozmělňuje do každoročních liturgických porodů všelijakých ježíšků.
Co se týče Santa Clause, soudil údajně svého času Ivan Sviták, že český Santa K. si pořídí obrovský vysavač a komíny bude vysávat všechny shromážděné dárky, které připravili milující rodiče. Ale já se teď (skoro na stará kolena) jakožto 70% kalvinista učím tunelovat samotné náboženské a odvozené symboly. Představte si třeba Santa Clause, jak do svých oblíbených domácností přišel a ani v jedné ho nepřijali. Děti zapchaly komíny, protože nedonesl správného mobila. Sáně mu zabavili při akci Kryštof, protože nemají technickou, soby odvezli do kafilerky kvůli podezření na BSE. A když dorazil do Prahy, ukradli mu čepici a prodali ji jako suvenýr. Nakonec skončil mezi bezdomovci na hlaváku, se svými fousy se mezi nimi dobře ztratil. A máme tu opravdové Vánoce i se Santa Clausem. Neinspiroval mě ovšem k tomu vyprávění nikdo menší než evangelista Jan, který svého času vytuneloval pop-kulturní pojem LOGOS (slovo) – a vznikla z toho krásná vánoční písnička o Slovu, které se stalo tělem.