Co měla učinit, učinila
Když se blikající oko odmlčí, hle, číslo dobročinnosti. Když zaplněno Mé zákoutí, hle, iniciativa dobráků. Kdo chce kam, nastavme mu dlaň.
Kdesi už založili společnost rozumných. Oceněníhodných dávatelů. Tudy na to! Organizovat dobráctví, strojit důmyslné instituce zachovalého svědomí! Kolík pracovních míst takhle vytvoříme, kolik kaček shromáždíme, kolik dobráků oštemplujeme, žebráků podarujeme. I ten svět naruby k lepšímu obrátíme!
Život za život? – Ne, život za kačku. Pro kačku ubitý, kačkou zachraňovaný. Kolotoč chudých, žebráků, kolotoč čekatelů na kačku. Zavřít oči? Sevřít dlaň v pěst? Otočit svoje kroky kamsi do přívětivějších krajin? Vzít roha? Raději…
A za rohem – tržiště. Krámy i skvosty, zlevňované, zdražované. Bludiště z navršených věcí. Cibule, tranďáky, cizokrajné víry, naděje i zklamání, řeči, pravdy, lži, křiky i nadávky, lásky i nenávisti – všechno se dá prodávat. Co se prodá, vyhrává. A co se neprodá, neplatí. Sbal krám, když tu strašíš s předvčerejším zbožím. Víš ty, co to je hodnota? Jdi pryč, když neumíš se svým zbožím na trh. Zákazníka užeň – nebo upaluj.
Kam ale? Kdeže hodnota neměří se jen počtem kupců? Kdeže váha nenarůstá jen s odevzdanými kačkami? Kdeže handlířské mudrování octne se v úzkých? Kde sebejistý hluk tržiště nemá už recht? Kde už ani almužna, ani organizované dobráctví, ani brutto, ani netto udaného zboží? Kdeže potkáš věci včetně sebe nasvícené ve světle spolehlivém? Kde smí láska zůstat láskou, beznaděj beznaději, bolest bolestí, vina vinou a víra vírou? Kde najít život, když ho dozajista nezaplatíš? Kde se dává život jako život za život? Kde můžeme učinit to, co máme?