Bible jistě není učebnicí psychologie. Přesto i její zvěst počítá nejen s člověkem z masa a kostí, ale také s jeho duší. S normální lidskou duší, která není za všech okolností nad vše povznesenou a ode všeho oproštěnou.
Když se Elífaz Témanský snaží dopídit příčiny Jóbova utrpení, vmete mu do tváře obvinění: „Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé, znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba.“ (Jb 22,6n) Přestože se jeho očerňování spravedlivého trpícího ukáže jako liché, jedno je z něj zřejmé: být skoupý v
V biblickém mudrosloví, stejně jako v ostatních sapienciálních tradicích starověkého Předního východu, nalezneme „dvojí“ postoj k otázce bohatství a chudoby. Na jedné straně zejména kniha Přísloví razí hodnocení bohatství jako něčeho dobrého a užitečného pro život a chudoby jako čehosi naopak nedobrého a otravného.
Biblické mudrosloví přináší odpověď na řadu konkrétních problémů. Většina z nich přitom má etickou povahu. Na prvém místě se zastavíme u těch, které člověk řeší, klade-li si otázku: „Jak se mám chovat k sobě samému?“ Zde sapienciální tradice zdůrazňuje především: buď vnitřně pravdivý.
V Novém zákoně se na rozdíl od Starého s výslovně mudroslovnými knihami nesetkáváme. Přesto i v něm, zejména v evangelijní zvěsti, se při pozorné četbě rýsuje před očima sapienciální žánr s osobitou teologií.
Jestliže se kniha Přísloví soustřeďuje na povinnosti člověka, mezi něž prvořadně patří zápas o spravedlnost, a jestliže kniha Kazatel přemýšlí o posledním smyslu existence spravedlivého i nespravedlivého, pak si třetí z klíčových mudroslovných děl Starého zákona – kniha Jób – bere na mušku otázku utrpení toho, kdo o spravedlnost us
V knize Kazatel (hebrejsky Kohelet) čtenář nenalezne řeč o zjevení, o zákonu, o smlouvě s Hospodinem. Zato se v ní mluví o lidském životě se vším všudy – pěkně od podlahy: „Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy, slova… jako vbité hřeby“ (Kaz 12,10n).
Legendární aramejský mudrc Achíkar varoval: „Nenapínej svůj luk a nepřikládej šíp proti spravedlivému, aby mu bohové nepřišli na pomoc a neobrátili jej proti tobě“ (Achíkar IX,1). Našince přitom nejspíše napadne obdobné: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Tahle parafráze biblického přísloví (Př 26,27) totiž zakořenila i v české slovesnosti.
Izajáš 51,9–11.14