Biblické mudrosloví přináší odpověď na řadu konkrétních problémů. Většina z nich přitom má etickou povahu. Na prvém místě se zastavíme u těch, které člověk řeší, klade-li si otázku: „Jak se mám chovat k sobě samému?“ Zde sapienciální tradice zdůrazňuje především: buď vnitřně pravdivý. „Pravdu získej“ (Př 23,22) – a ta tě zmocní ke svobodné, neotrocké existenci ve světě i před Bohem (srov. J 8,32).
Proto hledání a nacházení pravdy (hebrejsky emet, emúná; řecky alétheia) nutně představuje conditio sine qua non a zároveň i jeden ze stěžejních cílů mudroslovné katecheze. Ta je uskutečnitelná výhradně prostřednictvím „slov pravdy“. V knize Přísloví zve chakam svého žáka: „Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání, abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy …?“ (Př 22,20n). Podobně Koheletovo dílo bylo po svém sepsání zhodnoceno: „Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy“ (Kaz 12,10n).
Na oplátku pak vyučující mudrc vyžaduje „slova pravdy“ od svých žáků, neboť „Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu“ (Př 12,22). Že požadavek „Nelži!“ nebyl příznačný pouze pro biblické mudrosloví, smí dosvědčit jeden příklad za všechny, vybraný ze starosyrské gnómiky: „O příteli neříkej, že přítelem není!“ (CTBRSO 49:23).
Proč jsou stranění pravdě a výhost lži tak důležité? Protože sama ztělesněná moudrost Hospodinova ujišťuje člověka jako první: „O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání“ (Př 8,7nn). Původ pravdy, její ospravedlnění i garance jsou tedy v Bohu. Je jedním z jeho projevů, jednou z Božích energií, které působí ve stvořeném kosmu, jak říkají pravoslavní teologové. Týmž směrem ukazuje i nejeden verš ze starozákonní knihy Žalmů (srov. Ž 36,6; 43,3; 69,14; 71,22; 89,15; 119,86. 142. 160; atd.).
Proto radí kniha Přísloví: „Pravdu získej“. Sapienciální tradice přitom ani v nejmenším nezastírá, že zápolení o vnitřní i zevnější pravdivost je běh na dlouhou trať: „Až do smrti vytrvej v zápase o pravdu …“ (Sír 4,28a). Vzápětí ovšem nadějeplně dodá: „Hospodin Bůh (přitom) bude bojovat za tebe“ (Sír 4,28b). A zároveň tomuto celoživotnímu, nesprinterskému klání neváhá zaslíbit stejně dlouhodobý účinek: „Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik“ (Př 12,19).
Má tedy pravda skutečnou šanci vítězit nad lží? Smíme věřit, že v eschatologické perspektivě jistě a trvale. Teď a tady je to vždy závislé na tom, zda mocní věku tohoto jsou ochotni brát za své ono mudroslovné: „Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy“ (Př 29,14). A zda, v případě opačném, ti byť nejnuznější nalézají dostatek vnitřní pravdivosti k naplňování výzvy: „Nikdy nemlč, když je třeba mluvit … Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného“ (Sír 4,23. 27).