5/1993

Lev pozval několik přátel do své­ho smrdutého brlohu.

Také představitelé České republiky by měli u rozhodujících mezinárodních organizací podpořit stále sílící iniciativu, aby se v zájmu humanity zakročilo v Bosně a Hercegovině vojensky.

Církev, Sokol, Skaut, YMCA – to pro manžele Procházkovy není jen náhodný shluk názvů, ale podstatná část vlastního života.

Zřetele hebrejského člověkosloví

Dostal jsem tlustou obálku se zlínským razítkem, v níž jsem nalezl řadu kopií starých rukopisů a cizích překladů těch částí evangelií, kde se mluví o dni Kristova vzkříšení. Odesílatel se mě snažil přesvědčit, že všude je v této souvislosti uvedeno řecké slovo sabbaton a že tedy se prý jedná o sobotu, nikoli neděli. Na přiloženém lístečku se skvěl dotaz: Jak mohl být Ježíš Kristus vzkříšen v neděli?

Komunisté se dnes tváři snad více než kdy jindy jako zastánci demokracie, spravedlnosti a práva, sem tam dokonce trousí­ce, že přes drobné omylky tornu tak bylo vždy.

Aktuálnost tématu „víra-osud“ bychom mohli ilustrovat na příkladech, které M. Balabán neuvádí, protože takové příklady již jsou mimo vymezený prostor jeho habilitační práce. (Recenzi knihy Milana Balabána „Víra – nebo osud“? čtěte na další straně.) Za všechny moderní fatalistické teorie si připomeňme tu nejvábivější: UFO. Sci-fi literatura se pohybuje neustále v rozmezí básnické či spisovatelské imaginace. Dokumentace o UFO se tváří jako seriózní vědecký obor, který otevírá nové dimenze skutečnosti. Mimozemské poselství „varování“ navazuje tam, kde pociťujeme bezmoc a hledáme řešení:

Sváťo, sleduji tě již řadu let a mám pocit, že si libuješ ve výstřelcích. V křesťanství je důležitá pokora a kázeň a ne nějaká extravagance či exhibice osobnosti.

Tak se jmenuje habilitační práce Milana Balabána, kterou vydal Institut pro středoevropskou kulturu a politiku v edici OIKOYMENH, Praha 1993.

Celkem bez povšimnutí církevního tisku zůstalo datum 5. dubna, kdy by se dožil šedesáti let jeden z nejvýznamnějších teologů ČCE – Karel Trusina.