Aktuálnost tématu „víra-osud“ bychom mohli ilustrovat na příkladech, které M. Balabán neuvádí, protože takové příklady již jsou mimo vymezený prostor jeho habilitační práce. (Recenzi knihy Milana Balabána „Víra – nebo osud“? čtěte na další straně.) Za všechny moderní fatalistické teorie si připomeňme tu nejvábivější: UFO. Sci-fi literatura se pohybuje neustále v rozmezí básnické či spisovatelské imaginace. Dokumentace o UFO se tváří jako seriózní vědecký obor, který otevírá nové dimenze skutečnosti. Mimozemské poselství „varování“ navazuje tam, kde pociťujeme bezmoc a hledáme řešení:
„Zde je hlas Giullonu, vyslance galaktického komanda Aštar. Mluvím k vám… Varujeme vás před osudem, který postihne vaši rasu a vaše národy. Ukažte vašim bratrům a kamarádům cestu, kterou je třeba nastoupit, abyste se vyhnuli zpustošení, které hrozí vašemu světu a zároveň všem bytostem na celé vaší Zemi. Budete se podílet na velkém probuzení, až vaše planeta vstoupí do Nového věku.“ (M. Hesemann, UFO: Kontakty, Nakladatelství Etna, Praha 1990, s. 7).
„Vesmírní lidé mají hluboké vědomosti, o které se chtějí podělit se svými ‚mladšími pňbuznými‘. Přáli by si, aby se lidstvo připojilo k duchovní mezigalaktické konfederaci. Vesmírní lidé jsou zde proto, aby nás učili, aby rozšiřovali vědomí lidstva a pomáhali mu dosáhnout vyšších úrovní existence a aby je připravili na pronikání do nových dimenzí. Vtom je jejich úloha stejná jako u všech duchovních učitelů a proroků… Jestliže si pozemšťané včas nerozšíří své vědomí a tak zvýší svoji vibraci, bude zapotřebí těžkých otřesů k očištění Země.“ (s. 5)
Tajemství, touha po ukojení zvědavosti, očekávání nového věku a nakonec výhružný tón, který varuje, že k otřesům a očišťování stejně dojde. Už zase za nás bude někdo něco řešit. A hlavně je to neodvratné, protože vcházíme do nového věku. „Nacházíme se na prahu Nového věku. Ukazatel kosmického roku postupuje od souhvězdí Ryb do souhvězdí Vodnáře, proti zvěrokruhu. ‚Kosmický rok‘ totiž trvá přesně 25.920 let a v bodě jarní rovnodennosti v něm Země prochází všemi dvanácti znaky zvěrokruhu, počínaje Vodnářem a konče Rybami. Již staří Egypťané, Babyloňané a Rekové spatřovali v každém znaku zvěrokruhu, jímž Země prochází, charakteristiku určitého věku. Když asi před 6.500 lety začal věk Býka, začali Egypťané, Kréťané, Sumerové a Indové zavádět kult býka; před 4.300 lety prý Abraham obětoval berana – začal věk Skopce. Egypťané postavili alej beraních sfing v Kamaku a ještě ve 4. století před naším letopočtem se nechal Alexandr Veliký znázornit s beraními rohy jako syn boha – berana Amona. Přibližně na počátku našeho letopočtu postoupil ukazatel světových hodin do věku Ryb. Kristus symbolizoval smrt obětního beránka (skopec) a zrození ryby, rybáři se stali hlasateli jeho učení, ryba byla symbolem prvních křesťanů. Vodnář vyjadřuje rozdávání Ducha, ‚kolektivní svatodušní svátky‘, jak je předvídal již středověký mystik Jáchym z Fiore. A nepřehlédnutelné jsou znaky toho, že Nový věk již začal. Každý věk také znamená krok v kolektivním vývoji lidstva. Ve věku Ryb objevilo lidstvo svoji planetu a stalo se globální společností. Od roku 1962, tj. od roku, který astrologové vypočítali jako začátek věku vodnáře, proníká člověk do kosmického prostoru. Je ‚homo cosmicus‘, kosmický člověk; dalším krokem v našem vývoji? Zjistíme, že nejsme ve vesmíru sami? Stojíme před přijetím do rodiny obydlených světů?“ (s. 6)
Zní to lákavě, přesvědčivě a autor chválí šťastnou shodu, že právě v začínajícím Novém věku přicházejí zprávy o stycích s UFO ve správnou dobu (s. 6).
Naši předchůdci nebyli primitivnější, když podléhali fatalismu. Tehdejší nabídka byla stejně lákavá a přesvědčivá jako ta dnešní, která v nedávné době - řečeno slovy Dominika Tatarky – na sebe vzala háv „Démona souhlasu“: odevzdání se nutnosti a neodvratnému dějinnému vývoji podle zákonitostí odhalených obzvláště osvícenými. Apoštolů osudovosti bylo vždy dost a zdá se, že jich neubývá.
Biblicky zakotvená reflexe víry však lidský sklon k osudovosti demaskuje a nabízí vykročení jiným směrem.