1/1993

Postsváteční meditace nad Iz 9,2

Aj vyvane vánoční atmosféra a vyspíme se ze silvestrovské kocoviny, probudíme se v desku. Budeme pak projíždět kolem stejně zmeliorovaných luhů a chodit na procházky do stejně zplundrovaných hájů, v zahradě Čech i o letošním jaře budou skvící se květy dusit hrůznobarevná lovosická oblaka. Ráj stejně pustý a prázdný - hned na pohled. Stejně tučné obličeje, stejné otupělé výrazy. Stejné licoměrné límečky, stejné vyčpělé životní moudrosti, stejně umaštěně kravaty, stejně záhumní obzory, stejná ochota naletět kdejakému poslovi oslovských zpráv.

Dotěrná otázka pro Sváťu Karáska 1/1993

Kdyby měl být Bůh, Proč jsou v životě války a přírodní katastrofy? Proč se rodí postižené děti, proč trpí nevinní? Je snad Bůh cynik?

Věřím, že Bůh není cynik, že je opakem cynismu, jak říká Jan – „Bůh láska jest“.

Bůh miloval a miluje svět. A když se člověk na ten svět podívá, na ty dějiny plné krve a násilí, na současnost, která se jeví jako nepolepšitelnost, tak musíš uznat tohle milovat, to je takticky fuška, to je umění, to je výkon!

Bůh není cynik, naopak je Věrný ve svém milování. Problém je v tom, že cynik je člověk.

Pohled z druhé strany

Děkuji Tomáši Hančilovi za možnost hned reagovat na jeho článek. Skotsko má dlouhou demokratickou tradici. Základy pro skotské zákony (jsou odlišné od zákonů anglických) položil už John Knox během reformace v 16. století. Skotští reformátoři byli velmi aktivní ve všech oblastech veřejného života a skotské církve i dnes vedou stále rozhovor s vládou o otázkách vzdělání, zdravotnictví, pomoci chudým atd.

Dvojí poznání

Je tomu už víc než rok, kdy jsem se vrátil z ročního studijního pobytu na New Colledge ve skotském Edinburghu. Mnoho zážitků již vybledlo, ale dvojí věc prostoupila, zpětně viděno, celé mé přebývání v té mokré krajině.

O skulinách v ekologické beznaději

Na mnohé ochránce přírody a ekology doléhá pocit beznaděje: ozónová díra se zvětšuje, lidská populace roste, nové deklarace a nové technologie nepřinášejí očekávaný obrat. Poslední, snad pošetilou, nadějí v našich „zelených hlavách“ je změna lidských hodnot, nastolení ekologické etiky a změna způsobu života. Zapomínáme přitom ovšem na jedno – změna způsobu života je věc převratného charakteru. Orientace společnosti na rostoucí spotřebu kotví hluboko v lidské podstatě i historii. Můžeme se domnívat, že lze tyto kořeny rychle zpřetrhat?