Je tomu už víc než rok, kdy jsem se vrátil z ročního studijního pobytu na New Colledge ve skotském Edinburghu. Mnoho zážitků již vybledlo, ale dvojí věc prostoupila, zpětně viděno, celé mé přebývání v té mokré krajině.
V Edinburghu jsem se cítil svobodnější, a možná i přirozenější než jsem se kdy cítil v Praze. Odtrženost od minulosti jsem zakoušel jako něco pozitivního. Minulost nad námi nevisela jako něco, co člověka svazuje a co sis sebou chtě nechtě nese do všech nových vztahů – „vždyť my tě známe, ty jsi syn toho a toho, ty jsi ten syn tesaře, a byl jsi takový a makový… Tlustá čára za minulostí, možnost odpoutat se k novému, to byl pocit, který mne v Edinburghu doprovázel a pro který (přestože jsem si to plně uvědomil až po návratu domů) na Edinburgh stále vzpomínám. Symbol nového počátku, obsažený v biblickém pochopení odpuštění, se mi stal skutečností. Žádné nedokončené záležitosti, viny, špatná rozhodnutí, – přede mnou ležela jen odpovědnost.
Tento zážitek pro mne nebyl jen nečekaným rozměrem pobytu v cizině. Stal se mi nyní – řečeno s výhledem do budoucnosti – vzorem pro chápání a hlavně přijetí odpuštění, o němž se tak často mluví z kazatelen křesťanských kostelů, ale na něž se jen málokdy spolehneme natolik, aby se nám mohlo stát opravdu novým začátkem. Řečeno psychologicky, tato korektivnl zkušenost ni dokázala, že minulost mne nemusí svazovat, že sejí není třeba nechat určit.
Druhý zážitek je daleko přízemnější. Dal by se vyjádřit slovy: bohatí lidé nejsou vždy horší než chudí. V minulosti u nás systém přerozdělování vytvářel falešný obraz o hodnotě peněz. Nyní, když se ceny zboží začínají srovnávat s reálnou hodnotou, cítí se mnozí z nás podvedeni. Sociální spravedlnosti jaksi nepřibývá automaticky a trh není samospasitelný To jsou ovšem věci, která právě ve Skotsku – žijíce pod konzervativní vládou Velké Británie – vědí o mnoho lépe než my. A vědí ještě jednu věc: Peníze je možné vydělat vlastní prací, pílí a vytrvalostí. Není třeba je závidět, nebo si hned myslet, že byty nabyty podvodem. Rozdílná finanční situace nemusí znamenat i rozdílné společenské postavení. Bohatství nemusí být okázalé, ale může být velkou pomocí. Jistěže lze poukázat na to, že nižší životní úroveň vede k sociální izolovanosti a že se tak životní úroveň stává dělící bariérou mezi lidmi. Je třeba však vědět, že touto bariérou nejsou peníze (ty samy nemusí mít negativní předznamenání), ale odlišné společenské návyky a zájmy, odlišná měřítka hodnot. Není snad nutné příliš zdůrazňovat, že jsem tento pocit nenabyl při pohledu shora, ale v situaci, kdy jsem jako student neměl peněz nazbyt.