Pohled z druhé strany

Číslo

Děkuji Tomáši Hančilovi za možnost hned reagovat na jeho článek. Skotsko má dlouhou demokratickou tradici. Základy pro skotské zákony (jsou odlišné od zákonů anglických) položil už John Knox během reformace v 16. století. Skotští reformátoři byli velmi aktivní ve všech oblastech veřejného života a skotské církve i dnes vedou stále rozhovor s vládou o otázkách vzdělání, zdravotnictví, pomoci chudým atd.

Rozdíl mezi anglickou a skotskou politikou spočívá v tom, že Anglie spíš klade důraz na individuum, zatímco skotská politika vždy zdůrazňovala společnost a rozuměla morálce a víře ne jako soukromým záležitostem, nýbrž jako záležitostem velmi veřejným. Není náhoda, že současná britská konzervativní vláda má většinu svých poslanců z Anglie, a naopak Skotsko má už dlouho většinu svých poslanců za Labouristickou stranu.

Můj názor na skotskou sociální situaci se od pohledu Tomáše Hanila liší. Celá naše společnost je privatizována. Nejen obchodní společnosti a podniky, ale celý veřejný život. Vládní politika podporuje lidi v tom, aby o sobě přemýšleli ne jako o členech společnosti, ale jako o jednotlivcích, kteří by mezi sebou měli soutěžit ve starání se jen o sebe a používat všech dostupných prostředků – peněz na místě prvním – k nabytí moci nad druhými. Společnost se stále více polarizuje. Na jedné straně jsou bohatí, kteří spolu souži, kdo získá ještě víc peněz, a na druhé straně jsou chudí, kteří jsou nuceni soutěžit o stále méně pracovních příležitostí a domovů, které zbývají. Jsme v nebezpečí, že ztratíme základní prvek své demokratické tradice: smysl pro hodnotu člověka. To míří zcela jasně proti bibli, která mluví o vzájemné odpovědnosti, péči o cizince, chudé atd.

Protože skotská společnost je relativně stabilnější než československá, viděl Tomáš Hančil velmi statický obrázek. Za krátký čas jednoho roku pobytu těžko mohl rozpoznat směr, kterým se věci pohybují – zda se obraz časem zlepšuje či zhoršuje. Podle mého názoru se zhoršuje. Roste nezaměstnanost, stále více lidí je bez domova, narůstá sociální fragmentace založená na soutěživém duchu „volného trhu“ (který je samozřejmě volný jen pro některé). Bojím se, že lidé z Československa, když uvidí statický obrázek země jako je Skotsko, řeknou si: „Tohle je lepší. než u nás, to chceme.“ Je však nutné vzít v úvahu i směr, kterým by se měla československá společnost pohybovat. Nejde jen o to, co se žádá teď, ale i o to, co se bude zadat za pět, deset, dvacet let. Zdá se mi, že Československo se teď stalo obětí jakéhosi náhlého kapitalismu západního typu, který nemá v teto zemi kořeny a který bude příčinou enormních problémů. Mám pocit, že ve snaze o demokracii Československo zachází příliš daleko a příliš rychle. Než si lidé uvědomí, že dnešní rozhodnutí byly omyly, bude příliš pozdě na to, aby mohly být snadno napraveny.

Základní otázka pro všechny lidi bez rozdíly stojí takto: Co znamená být člověkem? Doufám, že církve v Československu využijí svou svobodu a zúčastní se diskuse o takových věcech jako jsou rozdělení státu mezi Čechy a Slováky, chování k Romům, postavení uprchlíků, ekologie. Doufám, že církve budou navzájem spolupracovat na vytvoření teologické perspektivy nové situace a že pomohou zabudovat hodnoty bozi ho království do nové politické struktury této země.

Upozorňujeme čtenáře na zásadní slovo Miloše Rejchrta k této problematice, které jsme otiskli v Protestantu č. 8/92.