1/1993

Co vás v uplynulém mezidobí nejvíc rozesmutnilo a co nejvíc nadchlo?

Co považujete v současné chvíli za nejdůležitější, aby se česká společnost vyvíjela zdravě?

Milena a Jan Šimsovi:

1) a) Poznání, že mnoho lidí je lež za lež, krádež za krádež, nelidskost za nelidskost, a tedy, že odkřesťanštění společnosti proniklo hlouběji, než jsme si mysleli.

b) Že se rozvinula obnovená práce SOS vesniček a objevily se další charitativni akce, např. akce Míša, že při těchto akcích byli i křesťané a zvláště mládež.

Dne 12.12.1992 vyšel deník Prostor naposled. V diskusi a napětí kolem zániku federace nám asi uniklo, že zanikl nějaký deník. Nevznikl kolem toho takový poplach jako u transformace Telegrafu na Metropolitní Telegraf. Mnozí si ani nevšimli, že nějaký Prostor vycházel a že z Metropolitního Telegrafu se stal opět Telegraf s nadpisy Metropolitan a Prostor.

(Dějiny zemí koruny české I., Praha 1992.

Autorka příslušných kapitol PhDr. Ivana Čornejová)

Miloš Rejchrt: Státní světec, LN 6.11. 1992

Možnosti nesektářské interpretace široké a obsažné Husovy causy naznačil Jan Pavel II. v Praze v dubnu 1990, když řekl, že »bude úkolem v první řadě českých teologů vymezit přesněji místo, které Husovi přísluší mezi reformátory církve, vedle jiných známých postav českého středověku, jako byli Tomáš ze Štítného nebo Jan Milič z Kroměříže«. Kromě Husa je tedy třeba reinterpretovat celý široký reformní proud, který uvnitř církve i společnosti usiloval o univerzální obrodu »v hlavě i údech«.

Texty Jana Patočky, Boženy Komárkové, Ladislava Hejdánka, Milana Balabána či Milana Mrázka se musíme doslova prokousávat. Čteme je s tužkou v nice a děláme si poznámky v textu nebo na papír. Čteme, vracíme se a znovu se ponoříme do textu. Není to zcela jistě proto, že by se zmíněn/ autoři nedovedli srozumitelně vyjadřovat. Ani nepatří k odcházející generaci myslitelů, kteří se jinak vyjadřovat nedovedou, na rozdíl od generace, k níž patří například filosof Václav Bělohradský.