Tomáš Bísek

Vrací se mi na mysl vyrovnávání s nevítanými vstupy Státní bezpečnosti (StB) do soukromí telecké fary. Bylo to v dobách, kdy vrcholila její snaha ukázat, že kontroluje, co obyvatelé fary a jejich návštěvníci provádějí, a ovládnout to natolik, abychom my farští i naši hosté byli jejich kontrolou zcela zchromlí a nebyli schopni svobodného jednání. Připomínám si, jak zhoubné aktivity StB zapůsobily na dva z našich přátel. Pro naši potřebu je nazvu Alenou a Petrem. Alena byla manželkou jednoho z vedoucích představitelů reformních snah za Pražského jara.

Rozhovor s Tomášem Bískem a Kázáním na hoře

Adventní čas se může stát i příležitostí objevit, čím nás zrovna dnes zasahuje biblické poselství. Tomáše Bíska jsme se zeptali, jak lze také konfrontovat člověka s aktuálním významem Ježíšových slov, aby se nám dostala pod kůži.

Můžeš dát příklad, jak jsi „probouzel“ a provokoval skupinku střední generace, aby účastníci sami hovořili o podnětech z biblických textů?

Vzpomínka na Pavla Roubala (* 25. 7. 1948 – † 18. 10. 1990)

V létě 1979 byla v evangelickém kostele v Telecím svatba Broni a Jiřího Müllerových z Brna. To už jsme byli v proudu střetů s StB, které vyvrcholily na podzim bezprostředně před procesem s Petrem Uhlem, Václavy Havlem a Malým a spol., tím, že jsem našel na faře odposlech. Byla to náhoda?

(z cyklu Kdo je náš?)

Ptát se po smyslu života snadno budí rozpaky: „Proč bych to dělal? K čemu to je?,“ slyším člověka ochotného reagovat. Jenomže co když otázka po smyslu přijde od nečekaného návštěvníka, byť to bylo nepřímo. Pak spustí úvahy, které ze vší přírodní říše na tomto světě přísluší právě jen člověku. Například: Co když něco z nás přesahuje přírodní danost? Co když se plně nevejdeme do toho, co ve vlastním čase a prostoru života prožíváme? Nezůstává něco po našem konci?

Poté, co naše odrostlé děti opustily domov, jsme měli na faře v  Glasgowě na několik týdnů protestantského faráře z Filipín jménem Samuel Torres. Přijel na rok postgraduálního studia teologie. Jako kazatel působil v Manile, pro nás asi neuchopitelně rozsáhlém městě.

Samuel byl velmi přátelský a nechával se rád zpovídat.

„Kam, Samueli, chodíte na rodinné výlety?“

„Jak to myslíš?“

Na žádost redakce doplnil autor svůj minulý text s informací o knize A. Lindta konkrétními důrazy pro naši současnou situaci.

V roce 1981 nám daroval bernský profesor církevních dějin Andreas Lindt svou právě vydanou knihu Das Zeitalter des Totalitarismus, v té době podvratný materiál. Knihu uzavírá“ pokus o bilanci”, který tu v své vlastní interpretaci předkládám.

Pokus o převod písně, kterou komunita Iona zpívá již od r. 1992

Uprchlíci

John L. Bell

1. Kam to běží uprchlíci?
Dítě, otec i matka,
v děsu, co to opustili,
cesta vpřed hrůzně vratká.

Čtení: Izajáš 52,7-12; Lukáš 2,1-14

 Text: Lukáš 2,14

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.

V adventní čas jsme byli v  divadle Minor. Uváděli hru nazvanou Vánoce, aneb příběh o narození od Jana Jirků. Je to příběh narození Ježíše. Hra je určena pro děti i dospělé a je výtečná.

(Poznámky ke článku Marka Zikmunda Protestant č. 4, 2017, str. 9)