V roce 1981 nám daroval bernský profesor církevních dějin Andreas Lindt svou právě vydanou knihu Das Zeitalter des Totalitarismus, v té době podvratný materiál. Knihu uzavírá“ pokus o bilanci”, který tu v své vlastní interpretaci předkládám.
Totalitní systémy svíraly Evropu a svět v minulém století po mnohá desetiletí. Po takové zkušenosti je nezodpovědné bránit se angažovanosti v politických otázkách. Tím bychom sami sebe přivedli na okraj nové totality. Je zhoubné zabydlet se v myšlenkové duchovní introverzi a odmítat problémy současného světa. Dnešek si žádá proměnu a shledávání nových perspektiv. To je náš křesťanský úkol.
Autorova výzva je rozvinuta ve třech bodech:
1. V totalitních systémech nacismu a komunismu byla oklešťována lidská práva. V dnešním světě velmocenského přetahování, globálního podnikání, zakládání nadnárodních korporací, podniků a institucí se jednotlivý člověk ztrácí. Jeho důstojnost se vyprazdňuje. Zde máme úkol hledat a uplatňovat svou odpovědnost za druhé i za svět. To znamená skoncovat s „apolitickým křesťanstvím“. Jsme vedeni k aktivnímu pečování o náš svět, o životní prostor pro nás i pro druhé, o svobodu a důstojnost každé lidské bytosti.
2. Zkušenost minulých systémů ukazuje nebezpečí potlačování občanské angažovanosti. V úsilí o dobré a odpovědné občanství, například v nacistickém Německu, sloužili křesťané principům, pravidlům a příkazům nadřízených a zvláště státních autorit. Potlačování vlastního poznání a svého osobitého hlasu svědomí bránilo svobodnému jednání. Občanské sebezapření napomáhalo přijetí služby „vyššímu řádu“, vyhlašovanému jako služba vlasti. Takový přístup nebezpečně přibližuje prvky totality a vede k novému zotročování.
Jsme vyzýváni k civilní kuráži a k uvědomělým a odpovědným činům. S tvořivou odvahou máme vyjadřovat svůj postoj. Potlačováním osobní angažovanosti se vystavujeme nadosobním silám a manipulaci.
3. Vzrůstající vlna nacionalismu v mnohých zemích dneška a nebezpečí nových totalitních tendencí od nás vyžaduje úsilí o překonávání národních a také konfesijních rozdílů křesťanských církví. Jejich rozdělení a neschopnost žít a jednat společně je pohoršením světu a fatálně ubírá na věrohodnosti svědectví o živém Bohu a Ježíši Kristu. Křesťanská jednota v rozmanitosti je výzvou i úkolem. Abychom toho byli schopni, máme vzít vážně volání po nové a radikální interpretaci křesťanské zvěsti.
Tedy ve zkratce:
1. Skončit s apolitičností
2. Přijmout odpovědnost za sebe, za druhé, za svět.
3. Usilovat o smíření a jednotu v pluralitě křesťanských církví a tradic.
únor 2018