Marně bychom hledali mezi českými mysliteli 20. století osobnost stejného zaměření a významu. Snad jen Jan Patočka v posledním desetiletí svého života směřoval podobným směrem a se stejnou intenzitou, jak naznačuje zejména esej „Evropa a evropské dědictví do konce 19. století.“ Ostatně, věnoval ho roku 1973 paní profesorce Komárkové k sedmdesátinám.
Z díla Jana Patočky dnes filosofové (Miroslav Petříček jr.) připomínají zejména jeho práce fenomenologické, kterými vstoupil do rozhovoru s renomovanými filosofy 20. století a přinesl do něj svůj osobitý vklad. Na okraji zájmu těch, kteří nám právem významného filosofa připomínají, je neméně významná část Patočkovy badatelské činnosti, kterou zviditelnil r.
Hledají se sloupové Evropy. V pravidelné sobotní rubrice „Sloupové Evropy“ (LN) se jednotliví autoři (Jandourek, Němcová, Putna aj.) věnují postavám, na nichž podle jejich mínění stojí Evropa, a my bychom o tom měli vědět.
(Mohou učitelé stávkovat?)
Střední školy si mohou nyní objednat pro své žáky učebnici která scházela a jistě je potřebná: „Kapitoly z dějin výtvarného umění, pro výuku umění na středních školách.“ Autorem je Vladimír Prokop, vydalo nakladatelství O.K. Soft Sokolov.
Na př let 60. a 70. připomenul francouzský teolog G. Casalis těžkopádně exegetujícím a kážícím kazatelům, že nemají opouštět poctivou exegetickou přípravu, své exegetické úsilí však mají zavrcholit „prorockým kázáním“. Tak osloví posluchače legitimně v jejich konkrétní situaci.
Od chvíle, kdy se přihlásila o slovo narativní teologie (narro – vyprávět), uplynulo 24 let. V květnovém čísle teologického časopisu Concilium (1973) vystoupil s obranou vyprávění katolický teolog J. B. Metz „Malá apologie vyprávění“. Článek Haralda Weinricha nesl programový název „Narativní teologie“.
Jak vypadala prvotní církev? V průběhu četby knihy Bernarda Gillierona „Církev právě zrozená“ (Mlýn 1996, přel. Abigail Kozlíková, Vojen Syrovátka) se tato otázka přetváří v novou: Jak vypadaly počátky církví? Otevírá se před námi pluralita, jak o ní svědčí samo Písmo.
Shakespeare by se zřejmě neostýchal a zazpíval by si se všemi elfy, athénskými herci a milenci závěrečnou píseň muzikálové podoby své hry. Snad by se i v této transpozici poznal a zaslechl by z ní poselství, které chtěl vyjádřit – jako se to poštěstilo převážné většině nadšených diváků v divadle Barka 19. 12. 1996 v Brně.
vedené od roku 1980 v pražských bytových seminářích dostávají novou podobu. Pro akademický rok 96/97 vychází paralelně nizozemská a česká verze časopisu Rozpravy/Samenspraak s předmluvou významného starozákonního badatele Karla Deurloo, který stál u počátků nizozemsko-českých kontaktů, zároveň s Hebe Kohlbrugge.