Shakespeare by se zřejmě neostýchal a zazpíval by si se všemi elfy, athénskými herci a milenci závěrečnou píseň muzikálové podoby své hry. Snad by se i v této transpozici poznal a zaslechl by z ní poselství, které chtěl vyjádřit – jako se to poštěstilo převážné většině nadšených diváků v divadle Barka 19. 12. 1996 v Brně. Transponovat to, co jsme zdědili, a nastavit zároveň zrcadlo své současnosti – byť tentokrát v komediální podobě – to je Shakespearův vzkaz naší době. Tento záměr se povedl režisérovi představení Jiřímu Nagy (posluchač 1. roč. JAMU), který je též autorem textů písní. Hudba tomuto záměru vyšla vstříc díky Miroslavu Hamrlovi (student 4. roč. konzervatoře) a Zelené páře, která tentokrát hrála v rozšířeném obsazení. Promyšleně jednoduché zkomponování scény a kostýmů z dílny Ivy Malíkové vytvořilo důstojný rámec muzikálové úpravě Shakespearovy hry, v překladu Václava Renče, v hudebním nastudování Miroslava Hamrly a Jany Matyášové.
Hudba posunula komedii do trochu jiné roviny než jsme u této hry zvyklí – nestala se fraškou, přerodila se v muzikál. Zazářili zde mladí herci brněnské konzervatoře v rolích Kdoula, Klínka, Klubka, Piskáčka a Nesyty. Hudbou lze zvýraznit hloubku a závažnost nejen chvíle, ale i lidských vztahů, v nichž jsme tak často dezorientováni. Nerozumíme sami sobě a jsme zmatení, takže by bylo nejlépe se z našeho svatojánského snu probudit, odčarovat zmatečnost našich sklonů a přání, a respektovat řád věrnosti a lásky – řád Hermie a Heleny, i těch dalších. Elfové, Oberon (jejich král) s Titanií (jejich královna) a Puk (služebník Oberonův a původce všech zmatků) se z lidského života nakonec vzdalují.
Shakespeare není naivní, ale na dnešní dobu až příliš fandí lidským schopnostem a možnostem. Vidí ovšem dál než dnešní hledači nadzemských sil a posvátna. Ukazuje nám, že jakmile se skřetové a nadzemské síly začnou plést do lidských příběhů, je lásce, věrnosti a milosrdenství konec a lidské jednání se stává nevyzpytatelným. Takže je dobře, že nadzemské síly byly jen snem. Je načase najít krásu lidství v řádu věrnosti a lásky.
Hudba v sobě skrývá zvláštní rozměr, a rozvine-li ho dobrý text i melodie, jsme na stopě lidské důstojnosti a dobrému pathosu, který se kladně snáší s „prózou“ komedie. A to se, myslím, v tomto případě povedlo skloubit dokonale. Kdo nevěřil, že muzikálovou transpozicí hra získá na hodnotě i aktuálnosti, tomu z jiné hry kralevic dánský vzkazuje:
Střelený pláče jelínek
a zdravý, ten si výská.
Ten líže med, ten pelyněk
a někdo kudlu píská.
Hra se reprízuje (16. 1.; 6. 2.; 13. 2.; 20. 2.; 6. 3; 13. 3.; 20. 3.) v brněnském divadelním studiu Barka, Svatopluka Čecha 35a – Královo Pole, vždy v 19 hod.