Teologie 20. století – antologie
Uspořádal Karl Josef Kuschel, München 1986, Vyšehrad 1995
Uspořádal Karl Josef Kuschel, München 1986, Vyšehrad 1995
Evropa v Hongkongu ustoupila Asii. Evropa s tradicí demokracie a tolerance ustoupila komunistické Asii. Komunistická čínská říše přebrala od Velké Británie opět do svého vlastnictví britskou državu. Hongkong se zejména v posledních dvaceti letech stal znamením svobody, hospodářské prosperity a pokojného soužití několika civilizačních i náboženských systémů asijských i evropských.
(lingvoliterární studie), Torst 1996, 331 s.
Marně bychom hledali mezi českými mysliteli 20. století osobnost stejného zaměření a významu. Snad jen Jan Patočka v posledním desetiletí svého života směřoval podobným směrem a se stejnou intenzitou, jak naznačuje zejména esej „Evropa a evropské dědictví do konce 19. století.“ Ostatně, věnoval ho roku 1973 paní profesorce Komárkové k sedmdesátinám.
Z díla Jana Patočky dnes filosofové (Miroslav Petříček jr.) připomínají zejména jeho práce fenomenologické, kterými vstoupil do rozhovoru s renomovanými filosofy 20. století a přinesl do něj svůj osobitý vklad. Na okraji zájmu těch, kteří nám právem významného filosofa připomínají, je neméně významná část Patočkovy badatelské činnosti, kterou zviditelnil r.
Hledají se sloupové Evropy. V pravidelné sobotní rubrice „Sloupové Evropy“ (LN) se jednotliví autoři (Jandourek, Němcová, Putna aj.) věnují postavám, na nichž podle jejich mínění stojí Evropa, a my bychom o tom měli vědět.
(Mohou učitelé stávkovat?)
Střední školy si mohou nyní objednat pro své žáky učebnici která scházela a jistě je potřebná: „Kapitoly z dějin výtvarného umění, pro výuku umění na středních školách.“ Autorem je Vladimír Prokop, vydalo nakladatelství O.K. Soft Sokolov.
Na př let 60. a 70. připomenul francouzský teolog G. Casalis těžkopádně exegetujícím a kážícím kazatelům, že nemají opouštět poctivou exegetickou přípravu, své exegetické úsilí však mají zavrcholit „prorockým kázáním“. Tak osloví posluchače legitimně v jejich konkrétní situaci.
Od chvíle, kdy se přihlásila o slovo narativní teologie (narro – vyprávět), uplynulo 24 let. V květnovém čísle teologického časopisu Concilium (1973) vystoupil s obranou vyprávění katolický teolog J. B. Metz „Malá apologie vyprávění“. Článek Haralda Weinricha nesl programový název „Narativní teologie“.