(Mohou učitelé stávkovat?)
Hannah Arendtová říká, že nejhrozivější formou takové nadvlády je byrokracie, panství složitého systému úřadů, ve kterých nikdo, ani jednotlivec nebo nejlepší, ani několik nebo mnoho, nemůže být považován za odpovědného – jedná se o panství, které by bylo správné nazývat vládou Nikoho. (Jestliže v souladu s tradičním politickým myšlením spojujeme tyranii s vládou, která neskládá účty, vláda Nikoho je zřetelně nejtyranštější ze všech, protože již neexistuje nikdo, koho by bylo možno žádat o vysvětlení toho, co se děje.) Takto vyostřeně charakterizuje H. Arendtová vládu byrokratů. Postmoderní společnost je propletena rozsáhlou sítí vztahů, sociálních a hospodářských závislostí a je jistě pravda také to, že bez úředníků a byrokracie se dnes neobejde žádná společnost. Jde jen o to, abychom si uvědomovali nebezpečí, která každou společnost ohrožují, abychom včas odstranili překážky bránící oboustranné komunikaci mezi vládními úřady a institucemi, na jejichž životě se podílíme svou každodenní prací.
Současné ministerstvo školství již zbytnělo v byrokratický aparát, s nímž se špatně komunikuje. Vydává nařízení velmi kusá a zmatečná (metodické pokyny k výuce cizích jazyků, které k metodice mají velmi daleko, popř. nařízení o konání přijímacích zkoušek na střední školy pro rok 1997) nebo povolení k vydávání knih jako jsou Mráčkovy dějiny, za něž se stydí řádný římský katolík (knihu lze dodnes vypůjčit, např. v okresní knihovně města Třebíče i s upozorněním na titulní straně, že tato kniha je vydána se schválením ministerstva školství v ČR).
Jistě není náhodou, že nejvíce stávkujících učitelů se rekrutovalo ze základních škol, kde jsou podmínky pro výuku ještě složitější než na středních školách. Právě však na základní školy vynaložilo MŠ ČR nejvíce energie a finanční podpory – např. projektem Obecná škola, jehož duchovním otcem je bývalý ministr školství Petr Piťha. Dotace jednotlivých předmětů je velmi sporná, podobně osnovy (například pro výuku dějepisu) naznačují trend, který tak zviditelnila Mráčkova kniha. Zvýšení úvazku učitelům středních škol z 21 hodin týdně na 23 dosvědčuje (a též analogicky o jednu hodinu týdně učitelům základních škol), že ministerstvo našlo jednoduchý recept, jak snížit počet učitelů na školách, aniž by si přiznalo, že s jeho požehnáním vyrostlo mnoho nových škol, a zvýšil se počet těch, kterým mají být placeny řádné platy, aniž by byl zajištěn dostatek financí.
Jak vyjádřit stavovskou nespokojenost jinak než stávkou, např. řetězovou? Proč nevypovědět občanskou poslušnost tomu ministrovi, jenž spravuje svěřený resort špatně, tj. nepatřičným způsobem komunikuje s těmi, kteří jsou ve skutečnosti za výchovu dětí zodpovědni více než on? Stávka je poslední formou nenásilného jednání – obzvláště dobrou tehdy, jeli ředitel školy kdykoli odvolatelný školským úřadem (a nikoli v prvé řadě učiteli) a jeho loajalita vůči nadřízeným orgánům se mění v břemeno při jeho rozhodování a řízení školy. Stávka je znamením ochromené komunikace mezi ministerstvem a školami, ministerstvo neplní své poslání, komunikace ustává. Stávka upozorňuje, že v prvé řadě nejde o peníze, nýbrž o narušenou komunikaci. Jde o jasné vymezení pravidel jednání, o porozumění mezi řídícími úřady a těmi, kdo prakticky výchovu a výuku provádějí. Právo na stávku má každý, kdo pracuje. Není to jen nahozená udička odborů či politických stran, které se samozřejmě právě pomocí stávky rády zviditelňují. Dlouhodobě zmatečné řízení resortů většinou vyprovokuje stávku. Vina není jen na straně stávkujících, stejný podíl na ní mají ti, kteří ji ze svého administrativního nadhledu kritizují a tváří se jako že oni nic, oni jsou muzikanti, kteří přece mají dobrou vůli a tak hrají, zatímco ti druzí by jen stávkovali.
Občanskou neposlušnost vyjadřovali křesťané v prvních třech staletích poměrně často a mnozí důsledně nevykonávali za určitých císařů povinné modlitby a obřady. Ve středověku promýšleli italští a francouzští právníci to, co pak promysleli a uskutečnili ti, kteří chtěli římskou církev reformovat. Smír kutnohorský a Rudolfův majestát se staly zemskými zákony a zavrcholením těchto iniciativ. Po umlčení české reformace pokračovali kongeniálně v respektování lidské důstojnosti angličtí a američtí křesťané. Promýšlení různých nenásilných forem neposlušnosti náleží i nám. Cílem není destrukce, nýbrž komunikace. Stávky – pokud jsou řádně vedeny – usilují o znovuobnovení komunikace, vymezení pravidel jednání mezi řídícími a „výkonnými“ orgány. Z tohoto důvodu nelze upřít právo na stávku žádné profesi, dokonce ani farářům – jejich chyba, pokud ztratí ze zřetele, že i oni jsou povoláni k odpovědnosti a službě. I oni jsou znamením otevřené nebo zas narušené komunikace, zhroucené do svých „specifických“ problémů.