Nakladatelství Mlýn nabízí novou knihu O kozlech, ovcích a lidech, s podtitulem „Ježíšova podobenství podle Matoušova evangelia“. Autor Jiří Mrázek si je vědom úskalí alegorickoracionalistického kombinačního výkladu. Proto nás nechce zahltit přemírou podrobností k jednotlivým veršům nebo i termínům. Odmítá metodu „čím více, tím lépe“. Nechce nám předložit hromadu nápadů, nýbrž stopuje architekturu výstavby podobenství. „Podobenství je cosi jako hádanka: je to cosi co vyprávíme a posluchači vědí, že se v tom mají poznat.“ (s. 6) Autor výkladu předpokládá nejen čtení jeho textu, ale i vyprávění (naraci) onoho právě probíraného podobenství. Nasloucháním vyprávěnému smíme „do podobenství ‚vstoupit, a zkusmo si přenést jeho vnitřní logiku na svou situaci. Podívat se na svět očima daného podobenství, a pokud je v podobenství někdo či něco, v čem bych se mohl poznat, vyzkoušet si, co z toho plyne.“ (s. 6n) Posluchač si má ony role vybírat, zůstává svobodným, podobně jako vypravěč, který svým vyprávěním vždy vypíchne trochu jiný aspekt (s. 33) Vyprávěné se stává výzvou. Proto mají podobenství svou závažnost. Nejsou to báchorky pro pobavení, ani recepty či návody k vytvoření zaručených a obdivovaných životních postojů a aktivit. Autor nerozvíjí identifikační teorie náboženských pedagogů. Nenutí k náboženské identifikaci, i když slovo identifikace vysloví (s. 45). Spíše upozorňuje na rozhodnutí a vyzkoušení určité role. Podobenství je hádanka a my máme uhodnout, jaká role nám nenáleží (např. 101, 116, 123, 129, 143, 145) a jaká nám připadá (s.xx – čtenáři hledej). Hledání je však riskantní podnik (s. 57; 95–96) a nedá se předem říci, kam nás to povede. Jde o zemětřesení jistot (s. 59) a zároveň o nalezení pokladu (s. 54). Jsme pozváni k prastaré „abrahamovské“ či „neidentifikační“ pedagogice, popř. k hledání narativní identity (P. Ricoeur), tj. k naslouchání, které se nám stává výzvou a my nacházíme to, co bychom neměli minout. Nasloucháme společně s druhými, uprostřed společenství napříč konfesemi i staletími. Nasloucháme a podobenství se nám stává výzvou. Z této výzvy plyne i odvaha k prosbě o „vyzkoušení si, co z toho plyne.“ (s. 7)
Číslo