(Ad Hutně a chutně, Protestant 1/97)
Titulem „ThDr“ mne častovali při výsleších. Oslovovali mě tak i spoluzaměstnanci, nechtějíce říkat „pane faráři“, ale chtějíce mne zařadit mezi třetinu vysokoškoláků, ač jsem byl „D“ (jako dělník). „Pane Stubley, neříkejte mi doktore, říkají mi tak štvavé vysílačky.“ To jsem si dal!
V roce 1991 navrhl Václav Havel paní Aung San Suu Kyi, generální tajemnici Národní ligy pro demokracii v Burmě na Nobelovu cenu a ona ji vskutku dostala. A tak na slavnostním zasedání vědecké rady Karlovy univerzity v Betlémské kapli 10. ledna 1997, věnovaném 20. výročí vyhlášení Charty 77, byla této bojovnici za lidská práva udělena hodnost doktora honoris causa právních věd.
V lesním hospodaření se říkalo odluka, když se předmýtní nebo mýtní těžbou vytvořil pruh mezi porosty různého stáří, aby dvaceti až čtyřicetiletý les nabyl odolnosti proti větru pro dobu, až bude starší lesní porost vykácen.
Inspirován ženerózní omluvou Zdeňka Bárty Milíči Kaštánkovi v Protestantu 5/96 se chci omluvit kojotům a šakalům, k nimž jsem přirovnal v anketě (1/96) ty, kteří se více než dvacet pět let po jeho smrti nesnaží pochopit úsilí J. L. Hromádky o zachování svébytnosti křesťanských církví a národní společnosti a nasazují mu psí hlavu. Budu se muset omluvit i psům.
Největší radost jsem udělal PhDr Anně Masarykové, když jsem k ní přivedl chodovského presbytera, elektrárenského dělníka V. Kovaříčka, který se na ni obrátil s celou řadou kvalifikovaných dotazů týkajících se jejích velkých publikací o Antonínu Hudečkovi, Josefu Mařatkovi, Antonínu i Janu Slavíčkovi a v řeči se zmínil o jejím obsáhlém díle „České sochařství 19. a 20. století“.
Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
Evangelium
podle Matouše 5,8
Anebo trest?
(fejeton)
V sobotu 6. listopadu 1993 jsme ještě se sedmi přáteli přepadli v jeruzalémské čtvrti Šderot Hameiri pana doktora Avigdora Dagana, jinak též Viktora Fischla, narozeného 30. června 1912 v Hradci Králové. Měli jsme s ním i s jeho paní podnětný a povzbuzující rozhovor o šancích na smír a pokoj v zemi. Viktor Fischl vděčně vzpomínal na Jaroslava Šimsu.
„Považoval jsem se vždy za muže naděje. Ale že usedne Jásir Arafat za jedním stolem s Jicchakem Rabinem, se mi ani v nejsmělejším snu nezdálo,“ řekl nám v listopadu 1993 ve svém jeruzalémském bytě Viktor Fischl (Avigdor Dagan). Vyložil nám nebezpečí, které spočívá v mobilizující se pravicové, nacionalistické straně Likud, kterou podporují i některé ortodoxní kruhy.