Jan Šimsa

Polemika o určení a vydání církevního majetku a o právním postavení církví v České republice zakryla zatím hlubší otázky po úloze křesťanství a organizovaných křesťanů v postmoderní době. Je situace ve Slovenské republice lepší? Je náboženství jen soukromou věcí jednotlivého občana? Jaký význam budou mít církve pro rozvoj demokracie a společnosti v XXI. století?

Když jsem dával souhlas k tištění zkrácené verze rozhovoru s Tomášem Trusinou (Protestant 2 a 3/99), tak jsem si neuvědomil, že moje řádky umožní text číst tak, že nelze vyloučit, že se právem říkalo o Drápalových, že „jsou fízlové, jenom proto, že byli poměrně brzy propuštěni z vězení.“ Větička, kde to označuji jako „hrubou pomluvu“, vypadla.

rozhovor s Janem Šimsou

(dokončení)

Pamatuješ různé etapy vztahu StB k církvi a jejím pracovníkům. Jak to probíhalo v 50. letech?

Lidé, kteří se v 50. letech dostali do vlivu nebo spárů StB, byli považováni za ztracené.

Tentokrát napsal Pavel Otter celkem čtivý fejeton (Nekrolog, Protestant 9/97). Odvolal se v něm jako na inspirativní autoritu na chronického traviče studní.

Viktor Fischl (Avigdor Dagan) při své květnové návštěvě Prahy podepisoval svou poslední knížku (sličně graficky upravil Vladimír Nárožník, vydal Melantrich) pod titulem Kniha žalmů. Zajímavé a podnětné, zároveň vlídně kritické „Slovo závěrem“ napsal vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon.

Židé jako národ

V roce 1992 mě pozvaly československy myslící organizace, abych před velkým shromážděním promluvil na téma „Evropský význam 28. října“. Po slavnosti mne oslovil mladý muž a protestoval, že jsem pominul Moravu jako svébytné etnikum. Půjčil jsem mu svůj projev, aby mi ukázal, kde jsem tak učinil.

„I pružnost má u Pavla svůj protipól a tím je ukázáno na to, že je základní linií jeho myšlení, jež ovládá úplně. Tento protipól vychází z téhož zdroje jako pružnost: ze zjevení v Ježíši Kristu, které je absolutní, stálé, věčné, proto svým způsobem pramenem rigoróznosti, konzervativnosti.

Říkala jsem vám, jak Roger Garaudy začíná svoje vzpomínky? Když se člověk narodí, tak je velmi starý. Má za sebou celý genetický vývoj od začátku života a není nic více nežli ta minulost. Když se už narodí, tak dále zarůstá do minulosti celého sociálního dědictví, které ho obklopuje jako rodina, škola, společnost.

Nová orientace