Jan Šimsa

Do Evropy se zbožností a vírou?

Polemika o určení a vydání církevního majetku a o právním postavení církví v České republice zakryla zatím hlubší otázky po úloze křesťanství a organizovaných křesťanů v postmoderní době. Je situace ve Slovenské republice lepší? Je náboženství jen soukromou věcí jednotlivého občana? Jaký význam budou mít církve pro rozvoj demokracie a společnosti v XXI. století?

Omluva čtenářům a rodině Lubora Drápala

Když jsem dával souhlas k tištění zkrácené verze rozhovoru s Tomášem Trusinou (Protestant 2 a 3/99), tak jsem si neuvědomil, že moje řádky umožní text číst tak, že nelze vyloučit, že se právem říkalo o Drápalových, že „jsou fízlové, jenom proto, že byli poměrně brzy propuštěni z vězení.“ Větička, kde to označuji jako „hrubou pomluvu“, vypadla.

Revize nebo překlad?

Viktor Fischl (Avigdor Dagan) při své květnové návštěvě Prahy podepisoval svou poslední knížku (sličně graficky upravil Vladimír Nárožník, vydal Melantrich) pod titulem Kniha žalmů. Zajímavé a podnětné, zároveň vlídně kritické „Slovo závěrem“ napsal vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon.

Limity křesťanovy pružnosti

„I pružnost má u Pavla svůj protipól a tím je ukázáno na to, že je základní linií jeho myšlení, jež ovládá úplně. Tento protipól vychází z téhož zdroje jako pružnost: ze zjevení v Ježíši Kristu, které je absolutní, stálé, věčné, proto svým způsobem pramenem rigoróznosti, konzervativnosti.

Čestná středoškolačka

Říkala jsem vám, jak Roger Garaudy začíná svoje vzpomínky? Když se člověk narodí, tak je velmi starý. Má za sebou celý genetický vývoj od začátku života a není nic více nežli ta minulost. Když se už narodí, tak dále zarůstá do minulosti celého sociálního dědictví, které ho obklopuje jako rodina, škola, společnost.