rozhovor s Dušanem Coufalem, historikem pozdního středověku

Protestanti si nevolí papeže a nevztahují se na ně papežova dobrozdání ani nařízení, přesto jako mnozí jiní s napětím očekávají, zda nový papež bude pokračovat ve změnách, které nastartoval papež František nebo sešlápne brzdu a zařadí zpátečku.

Ježíš zde říká: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách…“ A hned k tomu také dodává: „…hleďte, abyste se nelekali.

Pod dlouhém a usilovném vyjednávání se největší protestantská církev v zemi postavila na stranu lidí zápasících s existenční nejistotou a vidí ji jako problém pro celou společnost.

Motivy tohoto příběhu rozvíjí starokřesťanská legenda, v níž zaznívá známá otázka: Quo vadis, Domine? Kam kráčíš, Pane?

Dopis iniciativy Mluvme o tom otištěný v Protestantu 4/2025 vyvolal souhlasnou i odmítavou odezvu.

Řekl ne budoucnosti s platem s pěti nulami. Řekl ne slávě. Řekl ne pohodlí. A řekl ano něčemu, co se odváží zvolit jen málokdo: životu v naprosté oddanosti.

Ruská ženská punková trojice už před mnoha lety nazpívala píseň bohužel dodnes aktuální.

Jak ale píše Timothy Snyder v druhé kapitole knihy Tyranie, 20 lekcí z 20. století, i v demokratické společnosti by měli občané své instituce hlídat.

Podobenství, v němž je život církve přirovnáván ke stavbě věže, pochází zřejmě z poloviny 2. století a najdeme je v rozsáhlém vizionářském spisu zvaném Hermův Pastýř