O víkendu 15. až 17. května proběhl v Praze ve vršovickém Husově sboru a v divadle MANA festival V barvách duhy, který navázal na projekt Víra v barvách duhy, jehož autorem je student FAMU Tobiáš Frýdl (rozhovor s ním přinesl Protestant 2023/10). Původní projekt představoval vytvoření webových stránek se sérií videí, kde se vybraní čeští duchovní a teologové z různých církví vyjadřují ke vztahu mezi křesťanstvím a některými LGBT tématy. Předmětem zamyšlení jsou tedy například otázky, zda je homosexualita hřích, zda bible skutečně odsuzuje homosexualitu nebo zda by církve měly žehnat stejnopohlavním párům. Obdobná videa pak Tobiáš natočil také se slovenskými duchovními a pro tamní kontext – zde se ovšem na rozdíl od českého prostředí potýkal s velmi obtížným hledáním ochotných respondentů. Letošní festival pak nabídl přenesení projektu z internetové roviny do podoby víkendového multižánrového setkání s velmi rozmanitým programem zahrnujícím rozhovory, debaty, filmy, divadlo nebo třeba gay pohádku pro děti. Páteční večer patřil slavnostnímu zahájení s koncertem pěveckého sboru Doodles.
Těžištěm festivalového programu byla sobota, která odstartovala živým natáčením podcastového rozhovoru, jehož hostem byl mladý muzikant Edmund. Díky němu zde byla zastoupena také tématika trans-osob, která bývá v křesťanském a církevním kontextu mnohdy po hříchu opomíjena a často je také terčem naprostého nepochopení. Silné emoce pak přinesly zejména dvě odpolední rozpravy s duchovními různých církví – nejprve to byla debata o (mnohdy nelehkých) zkušenostech českých queer osob v duchovní službě a potom diskuse se zástupci slovenských církví o situaci na Slovensku, která se vyznačuje převážně odmítavým postojem tamní společnosti a křesťanského prostředí vůči LGBT tematice a queer věřícím.
Jestliže v titulku tak trochu provokativně poukazuji na příměří kulturních válek, tak jakýmsi epicentrem tohoto křehkého míru byla debata právě na toto téma, vedená mezi publicistou a metodistickým farářem Petrem Vaďurou a teologem a religionistou Pavlem Hoškem, která se nesla v lehce neformálním duchu a zazněla během ní řada zajímavých a přitom zcela srozumitelných myšlenek.
Z toho, co bylo řečeno, se dá ve stručnosti uvést, že kulturní války mají svůj předobraz přinejmenším už v počátcích křesťanství, ve sporech mezi Ježíšem a farizeji. Lidská duše je totiž velmi křehká a má potřebu existenciálního bezpečí, proto se část společnosti cítí být ohrožena příliš prudkými změnami stávajících pořádků, které se pak snaží za každou cenu udržet – i za cenu hledání obětních beránků. Důležité je přitom si uvědomit, že zákoníci Ježíšovy doby nebyli žádní arci-lotři, byli to v podstatě lidé jako my, lidé, kteří podobně jako biblická Marta nebo starší bratr marnotratného syna nedokázali rozpoznat tvrdost vlastního srdce. Ježíš byl pro ně buřič, škůdce, který představoval ohrožení tehdejšího společenského a náboženského řádu, takže ortel, který nad ním vynesli, byl z jejich perspektivy nanejvýš spravedlivý. Proti podobné slepé víře je jen málokdo z nás zcela imunní, pomocí nám přitom může být, když si připustíme pochybnosti, umožníme kladení otázek a budeme zdrženliví ve svých soudech, neboť život je často mnohem složitější než jakákoli mechanicky aplikovaná sada pravidel. V kontextu těch současných kulturních válek pak na závěr zazněl docela odvážný poukaz na zaslepenost obou táborů (nikoli jen toho konzervativního) a na určitou tendenci militantních progresivních aktivistů zrcadlit nenávist svých odpůrců.
S touto debatou pak velmi dobře korespondovalo představení projektu Duhový maják, což je nový informační web, který se věnuje otázkám vztahu křesťanské víry a LGBT identity, přičemž se zejména snaží o zprostředkování autentických lidských příběhů a poskytnutí kvalitních informačních zdrojů. Jak sami autoři projektu uvádějí, jejich Maják se vyhýbá škatulkování, nechce se vymezovat, nepřináší jednoduché odpovědi na složité otázky, nesnaží se dělat politiku, chce být jen ku pomoci všem, kteří jej mohou potřebovat, zejména pak duhovým věřícím. Svým světlem chce vyzařovat takové hodnoty, jako je láska, trpělivost, uzdravování, které umožňují stavění mostů a smíření. Je docela příznačné, že jeho hlavním protivníkem jsou podle slov jeho zakladatelů kulturní války.
V neděli byl festival zakončen ekumenickou bohoslužbou, která připadla na Mezinárodní den proti homofobii, bifobii a transfobii (IDAHOBIT). Podílelo se na ní celkem sedm duchovních z různých církví, přičemž kázání pronesl Róbert Bezák, emeritní arcibiskup slovenské římskokatolické církve. Hudební doprovod obstarala kapela českobratrských evangelických mládežníků z Olomouce, kteří za své vystoupení sklidili zasloužený aplaus. Zajímavostí je, že bohoslužba byla připravena podle vzoru „bohoslužby východu slunce“ arménské církve, jak ji sestavil svatý Nerses řečený Laskavý, když se snažil navrátit do církevní náruče sektu pohanů. Závěrečnou tečkou pak bylo společné posezení účastníků u dobrého jídla ve stylu hostiny agape, které již jen podtrhlo velice příjemnou a neformální atmosféru celého festivalu.
Festival V barvách duhy zapůsobil jako příjemné zjevení, a to jak v rámci české křesťanské scény, tak i v rámci osvětových LGBT aktivit. Za jeho úspěchem stojí kromě zajímavých hostů především přirozeně charismatické osobnosti Tobiáše Frýdla a jeho rodičů, Adély a Davida Frýdlových, kteří si zaslouží upřímné poděkování za jejich obětavou organizační práci.
Na mnoha jiných LGBT akcích dostávají účastníci občas jako nezbytný přídavek militantní lamentaci zahrnující spršku pejorativních nálepek adresovaných opačnému názorovému táboru. Bylo velice úlevné, že festival duhové víry se bez těchto verbálních ostnatých drátů dokázal obejít. Nedejme se ovšem zmýlit – část účastníků dost možná stále ještě žije ve přetrvávajícím světě antagonismů, kde je instinktivní tendencí výsměch odpůrcům. Je tu však naděje, že druhá část se ztotožňuje s poselstvím festivalu, kterým je mírový dialog a snaha o vzájemné porozumění. Snad můžeme všichni společně doufat, že ta druhá část bude postupem času stále početnější, a že tentýž proces bude probíhat i na straně soudobých konzervativců.
Když Pán Bůh dá, snad se příští rok budeme moci těšit na další ročník.
Více informací najdete na webu http://vbarvachduhy.cz