5/2012

Sana Saeed je spisovatelka a politická komentátorka žijící v současné době v Kanadě. Je absolventkou magisterského oboru islámských studií na McGillově universitě. Zabývá se mimo jiné otázkami identity, rasy, náboženství v sekulárních společnostech, genderovými vztahy, postkolonialismem, islámem v Evropě a severní Americe.

Kdysi jsem prý svou obhajobou buranského Topola vytočil kohosi tak, že roztrhl tento milý plátek vejpůl. Tak pozor, milý čtenáři, teď budu obhajovat Dejva Ráta. Všimnul jsem si ho před lety, jak upozorňuje na zdraví státních financí škodlivou kooperaci farmaceutických byznysmenů (a byznyswomenek) s doktorstvem, když se to ještě neříkalo.

Kázání Hanse Kronenburga

Deuteronomium 18,9–18; Marek 1,21–28

Dt 18,9–18

Sexismus jako hřích

K článku Miloše Rejchrta, Protestant 3/2012

Nelze nesouhlasit – co nebylo ukradeno, nemá být vráceno. Snažit se o něco takového by bylo pošetilé, nebo ještě hůř, zavánělo by to krádeží, jen z jiné strany.

Má se za to, že evangelíci – a přiznejme si, že schopnost rozlišovat jednotlivé protestantské konfese není v našem prostředí příliš vysoká – tedy má se za to, že evangelíci cosi jako umění nemají, nepotřebují, odmítají nebo dokonce ničí.

O případu ruské punkové kapely Pussy Riot, jejíž členky byly na základě demonstrativního vystoupení v katedrále Krista Spasitele v Moskvě vsazeny do vězení, se u nás v současné době hovoří a píše poměrně dost.

V roce 1997 vyšel sborník dokumentů a vzpomínek „Po dvaceti letech“, věnovaný Chartě 77. Mimo jiné je v něm uveřejněno překvapivé svědectví Petra Uhla. V únoru 1977 byl přítomen dvouhodinovému rozhovoru – sporu – Jana Patočky a Jiřího Hájka, dvou mluvčích Charty 77 (po zatčení třetího, Václava Havla, v lednu 1977).

(*23. května 1944  † 3. května 2012)