O úskalích té krabice

Číslo

Kdysi jsem prý svou obhajobou buranského Topola vytočil kohosi tak, že roztrhl tento milý plátek vejpůl. Tak pozor, milý čtenáři, teď budu obhajovat Dejva Ráta. Všimnul jsem si ho před lety, jak upozorňuje na zdraví státních financí škodlivou kooperaci farmaceutických byznysmenů (a byznyswomenek) s doktorstvem, když se to ještě neříkalo. Pokud mě paměť neklame, nafukuje ho do mediálního nadobrazu bulvár a softbulvár od tehdy.

Když se stal posléze hejtmanem, což spíše neplánoval zastávat, natož zvládat, začal nám pít velice rychle krev: tím, jak v Kraji přesouval prachy od kriticky neoddaných k nekriticky oddaným. V postbolševických Čechách se takhle vlastně chová kdejaký před-sedající, ne každý si ale nese mediální odér „autistického“ škůdce, pod kteroužto imidží se dá tahle společensky neperspektivní manýra patřičně rozmáznout.

Smutně jsem sledoval, jak nadsamectvím s doktorkou a byznyswomankou popřel, co kdysi kritizoval. Navíc Středozem rozdělil, kutnému a boleslavnému východu i kladenskému západu sypal, kdežto (nepodbízivý?) zbytek ořezával na kost. Krajovým neziskovkám upíral nárokovatelné i uznané dotace. Bezesné noci kvůli nevýplatám ve vlašimském azyláči tomu asociálovi jen tak nezapomenu.

Ale ať už je tou vinnou krabicí vinen či nevinen, musím podotknout: rozbujelé nadšení fejsbůčkářů a dalších komentátorů „konečně velká ryba!“ se příliš podobá stádu tupých hlav. Dejv se nedal do politiky s programem, aby si tu nahrabal, kterýžto pružně adaptovaly děti normalizace ze správné strany (jedno, zkoumáš-li politické spektrum od středu, zprava či zleva). Jen na okraj, když v Praze kraloval odéesák Kolibřík s čéesesdesákem Hulínským, utíkali prý méně otrlí socdemáci pod prapor středočeského Davida. V Kutné Hoře vykutal galérii, že ji pochválili i respektovaní. A hlavně, jeho „pouze melounové“ obvinění mediálně zcela překrylo neskonale větší – a bez této aféry nezapomenutelnější – průšvihy. Pár dní předtím Nejvyšší kontroloři zveřejnili miliardy, které odtekly aktérům pražského okruhu, a roky, po které nás tahle megavýlevka veřejných financí bude vyssávat dál (pozn.: po pražském okruhu jste se už nějaké 4 roky mohli cestou na sever, na západ i na jih odklonit od jinak neprůjezdné matičky českých kmotrů). Teď se kvůli jedné představitelné krabici všichni ráthují, že jako zatápíme korupci, a zcela tím zaclonili díry do státního rozpočtu, zvící nikoli krabice, ale beden a kontejnerů. Vícenulovou a méně personifikovatelnou zlodějnu prostě hůře zmedializujete. To je totiž výhoda korupce: Když se z ní udělá mediálně politické téma, chytnou se lidi na krabici domnělé velké ryby a skuteční predátoři zůstávají nepovšimnuti – neboť nad nimi se už neumíme pohoršit. Zatím? Zatím přejme Dejvovi a dalším spravedlivý proces.