5/1992

výpadek mučedníků úměrně souvisí

s přebytkem zasloužilých důchodců

a pekařství jsou vyprodána

staletá existence církve končí nafouklým břichem které nadarmo hladí vyzáblé prsty teologů

Rudolf Bohren, překlad BBB

Genesis 11,1–9

Skutky 2,4–13

Čím dál víc pociťujeme na vlastní kůži, že něco znamená příslušnost k určitému národu a jazyku. Začínáme zjišťovat – především u svých spoluobčanů směrem na východ – že pro člověka může být velice důležitou, ne-li nejdůležitější věcí v životě to, že mluví stejným jazykem jako ti okolo něj. Jako by sdílený jazyk a příslušnost k národu, který tímto jazykem mluví, teprve dávaly životu člověka tu pravou váhu a hloubku.

rozhovor s Jaromírem Procházkou

V Protestantu (10/91 a 1/92) jsme otiskli tvou stať „K diskusi o smyslu českých dějin z let 1894–1928“. Můžeme se ke sporu Masaryk kontra Pekař ještě vrátit?

Jde o spor pozitivismu a biblického myšlení. Pozitivista konstatuje fakta. Řekne Ježíš a Caesar, zatímco Masaryk řekne „Ježíš, ne Caesar.“ Pozitivistovi se zdá Masarykova výpověď hrozná, vždyť Caesar je faktum. Emanuel Rádl však masarykovsky nad otázku „co je“ postavil otázku „co býti má“.

Má tato linie dnes nějaké pokračování?

Konferenci o životním prostředí a rozvoji, která se konala v červnu t. r. v Rio de Janeiru, připravovali odborníci z celého světa více než dva roky; pracovali se 24 miliony stran dokumentace. Už během přípravné fáze narazili na četné neshody. Kořeny nesouladu ležely hluboko – v příslušnosti členů přípravného výboru k zemím Severu či Jihu a v zásadně různém pohledu na možnosti řešení ekologické krize.

Jedinečnost biblického učení o člověku

Biblické zvěstné zprávy o stvoření člověka a světa formulují některá východiska a chová zaměření, která odlišují podstatně antropologii biblickou od náznačných nárysů jakéhokoliv souměřitelného člověkosloví v tzv. stvořitelských mýtech v blízkém i vzdáleném okolí starého Izraele. To platí zvláště o Kněžské zprávě (Gn 1).

Pan Mareček přerušil svou hladovku způsobem tak nečekaným, že i své přátele a příznivce vyvedl více či méně z míry. Proměnlivé napětí tu spíše kolem věci, tu zas kolem osoby, stupňované občas přidružením zájmů ne právě nezištných, vystřídalo vystřízlivění Není však ještě čas ke klidnému ohlédnutí, neboť pan Mareček oznamuje, že svou hladovku pouze pozastavil – k poslednímu dubnovému dni. K témuž datu vynese svůj závěr parlamentní komise FS. Zhruba víme již dnes, že ve věci své kompetence – objasnění okolností vydání pendrekového zákona – dává panu Marečkovi za pravdu.

Během sedmdesátých až devadesátých let vzniklo bezpočet nových písní. Ve zpěvníku, který teprve vyjde, je nashromážděno přes pět set titulů, a i to je jen výběr. Ne všechny jsou stejně dobré kvality. Ne všechny jsou využitelné pro chrámové bohoslužby. Ale mnohé se pro bohoslužebné užití hodí. Některé nám připomínají, že naše bohoslužba by měla nabýt nových forem a větší otevřenosti než naše dnešní klasická liturgie připouští a tuší. V době husitské také písně napomohly tomu, že bohoslužby pozbyly mešní ráz. Tajemství Boží přítomnosti se již neskrývalo jen v obřadu, ale zejména ve slovu.

Nejdůležitější událostí roku 628 byl Muhammadův sen: „Alláh zajisté již dokázal poslu svému pravdivost jeho snu: Vskutku vstoupíte do posvátné mešity, bude-li chtít Alláh, bezpečni a s oholenými hlavami a s ostříhanými nehty a vousy a bez jakékoliv bázně“ (48, 27). Toto viděni ho přimělo k tomu, aby podnikl pouť do Mekky. Marně vybízel i beduíny z okolí, aby se připojili, rozhodl se jich však jen nepatrný počet. S velkým počtem lidi z Mediny se vydal na cestu. Byla to zvláštní akce. Co hledal prorok pána světa v Mekce? Pro obyvatele Mekky byla vnější situace obtížná.

i na mě zapůsobily. Ve čmoudu totality vidím mnohé tváře svých kolegů, bratři a sester. Myslím si, že alespoň trochu rozumím zděšení mnohých, pocitům křivdy a problematického nebezpečí odmítnutí těmi, kteří se tam neobjevují. Vím, že jsem pravděpodobně nahlédl „klíčovou Mimu do ložnice druhých“ (V. Havel, Hovory z Lán, 28.