Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Teologická reflexe II/1996 přináší stať doc. dr. Jana Štefana „Za co bych rád jako český evangelík poprosil českého katolíka o odpuštění“.
Jak vypadala prvotní církev? V průběhu četby knihy Bernarda Gillierona „Církev právě zrozená“ (Mlýn 1996, přel. Abigail Kozlíková, Vojen Syrovátka) se tato otázka přetváří v novou: Jak vypadaly počátky církví? Otevírá se před námi pluralita, jak o ní svědčí samo Písmo.
rozhovor s Milanem Balabánem
Pane profesore, dříve jste přednášel jak na filosofické, tak na teologické fakultě Starý zákon. Nyní působíte na Evangelické teologické fakultyě UK už druhý rok jako vedoucí katedry religionistiky. Rozšiřujete pole působnosti? Věnujete se oběma oborům?
Shakespeare by se zřejmě neostýchal a zazpíval by si se všemi elfy, athénskými herci a milenci závěrečnou píseň muzikálové podoby své hry. Snad by se i v této transpozici poznal a zaslechl by z ní poselství, které chtěl vyjádřit – jako se to poštěstilo převážné většině nadšených diváků v divadle Barka 19. 12. 1996 v Brně.
Redakční kolega Jan A. Dus odebral se do zeleného, sloužit vlasti v armádě. My zbylí se strachujeme: Jen aby to nepodepsal!
Protestant přetiskl v 9. čísle můj článek z Lidových novin spolu s kritikou Jana Duse. Jsem rád, že byl článek přetištěn, i když pro čtenáře Protestanta bych ho ovšem napsal jinak.
V pátek 22. 11. skončilo 2. zasedání 29. synodu. Je to vždy pěkné, když se bratři a sestry spolu setkávají a jednají o věcech našich sborů, naší církve. Jenže toto setkání je velice odpovědné a rozhodující. Věřím, že každý synodál přečte synodní materiály a zamyslí se nad různou problematikou.
byla publikována Charta 77. Připomínáme tuto událost úryvkem z „Dopisů příteli“ Ladislava Hejdánka. Text je datován 10. 2. 1977, citujeme podle samizdatového vydání z roku 1977, str. 3–9.