Svatopluk Karásek

Dotěrná otázka pro Sváťu Karáska 4/1993

O tom, co je po smrti, víme všichni starou belu. Víra této naší nevědomosti využívá a různými těšily získává lidi. Je to fair play?

Uznávám, že o životě po smrti víme starou belu. A právě tam, kde nevíme, je důležité, co věříme. Pokusím se to vysvětlit. Je velký rozdíl, jestli věříš Boha, anebo starou belu. Jelikož víra v starou belu je náboženstvím dnes velmi rozšířeným, ano té staré bele se dostává veliké úcty od miliónů našich současníků, budu ji pro dnešek psát s velkým písmenem: stará Bela.

Dotěrná otázka pro Sváťu Karáska 1/1993

Kdyby měl být Bůh, Proč jsou v životě války a přírodní katastrofy? Proč se rodí postižené děti, proč trpí nevinní? Je snad Bůh cynik?

Věřím, že Bůh není cynik, že je opakem cynismu, jak říká Jan – „Bůh láska jest“.

Bůh miloval a miluje svět. A když se člověk na ten svět podívá, na ty dějiny plné krve a násilí, na současnost, která se jeví jako nepolepšitelnost, tak musíš uznat tohle milovat, to je takticky fuška, to je umění, to je výkon!

Bůh není cynik, naopak je Věrný ve svém milování. Problém je v tom, že cynik je člověk.

Ring volný!

„Vážení posluchači, zdravím vás z pražské Lucerny a vítám vás k přímému rozhlasovému přenosu z utkání v boxu. Sál je zaplněný do posledního místečka, atmosféra je nabitá a soupeři se již rozcvičují. Ano, dnes proti sobě nastupují dva dávní soupeři, totiž člověk a ďábel. Satan bude bojovat v červených trenýrkách a člověk v modrých. Rozhodčí, ten důstojný pán všech věků, vítá soupeře, diváci jásají, teď zapískal a zápas se započal.

Dotěrná otázka pro Sváťu Karáska

Křesťané říkají, že Bůh stvořil člověka. Není to spíš tak, že člověk stvořil Boha?

Člověk není ve vesmíru samojediný ani samodruhý. Vyniká v již tak vynikající přírodě zemské a spolu se zemí se účastní souhry mnohem vyšší. Myšlenka, že člověk stvořil Boha, by musela znamenat, že člověk stvořil nebesa, slunce a hvězdy, že stvořil přírodu i sám sebe. To by dnešní lidské namyšlenosti jisté nebylo proti mysli, ale zcela prokazatelně to není pravda. Člověk je mládě cituji sám sebe — kojenec vesmíru.

Ty rudá krávo

Hned jak Jsem si oddech, že nejsem v Rudé krávě
pustil jsem se do těch, co jsou právě v Krávě
Jsou-li tam neprávem, nebo po právu,
na tom už nesejde to nezajímá Krávu

Ref.: Kráva si v Krávě hledá
rovný rovného si hledá
spíš nerovný nerovného si hledá
mně to taky nedá
hledám I u oběda

Táto, z matyky mám za pět, musíš na školní správu,
ta pitomá úča, našla u mě trávu
Synu, podej brejle, přines Rudou krávu,
jestli ji tam najdu, tak proženu tu krávu

Ref.