Svatopluk Karásek

V neděli ráno vyrážíme z Plzně do věznice Ostrov nad Ohří.

Vyjel jsem si jen tak…

Bílé Favority parkují na kraji lesa.

„Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.“

Sváťo, sleduji tě již řadu let a mám pocit, že si libuješ ve výstřelcích. V křesťanství je důležitá pokora a kázeň a ne nějaká extravagance či exhibice osobnosti.

O tom, co je po smrti, víme všichni starou belu. Víra této naší nevědomosti využívá a různými těšily získává lidi. Je to fair play?

Uznávám, že o životě po smrti víme starou belu. A právě tam, kde nevíme, je důležité, co věříme. Pokusím se to vysvětlit. Je velký rozdíl, jestli věříš Boha, anebo starou belu. Jelikož víra v starou belu je náboženstvím dnes velmi rozšířeným, ano té staré bele se dostává veliké úcty od miliónů našich současníků, budu ji pro dnešek psát s velkým písmenem: stará Bela.

Bůh je prý jen jeden. Proč je tedy tolik církví a proč si každá církev o sobě myslí, že je lepší než ta druhá?

Jaképak prý. Bůh je jeden! Je nad námi (transcendence), je uprostřed nás (vehemence), je pod námi jako společná hlubina (koncentrace a pobyt na dně).

Kdyby měl být Bůh, Proč jsou v životě války a přírodní katastrofy? Proč se rodí postižené děti, proč trpí nevinní? Je snad Bůh cynik?

Věřím, že Bůh není cynik, že je opakem cynismu, jak říká Jan – „Bůh láska jest“.

Bůh miloval a miluje svět. A když se člověk na ten svět podívá, na ty dějiny plné krve a násilí, na současnost, která se jeví jako nepolepšitelnost, tak musíš uznat tohle milovat, to je takticky fuška, to je umění, to je výkon!

Bůh není cynik, naopak je Věrný ve svém milování. Problém je v tom, že cynik je člověk.

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

Navraťte se, synové lidští – volá prorok Ezechiel