„Vážení posluchači, zdravím vás z pražské Lucerny a vítám vás k přímému rozhlasovému přenosu z utkání v boxu. Sál je zaplněný do posledního místečka, atmosféra je nabitá a soupeři se již rozcvičují. Ano, dnes proti sobě nastupují dva dávní soupeři, totiž člověk a ďábel. Satan bude bojovat v červených trenýrkách a člověk v modrých. Rozhodčí, ten důstojný pán všech věků, vítá soupeře, diváci jásají, teď zapískal a zápas se započal.
Křesťané říkají, že Bůh stvořil člověka. Není to spíš tak, že člověk stvořil Boha?
Člověk není ve vesmíru samojediný ani samodruhý. Vyniká v již tak vynikající přírodě zemské a spolu se zemí se účastní souhry mnohem vyšší. Myšlenka, že člověk stvořil Boha, by musela znamenat, že člověk stvořil nebesa, slunce a hvězdy, že stvořil přírodu i sám sebe. To by dnešní lidské namyšlenosti jisté nebylo proti mysli, ale zcela prokazatelně to není pravda. Člověk je mládě cituji sám sebe — kojenec vesmíru.
Hned jak Jsem si oddech, že nejsem v Rudé krávě
pustil jsem se do těch, co jsou právě v Krávě
Jsou-li tam neprávem, nebo po právu,
na tom už nesejde to nezajímá Krávu
Ref.: Kráva si v Krávě hledá
rovný rovného si hledá
spíš nerovný nerovného si hledá
mně to taky nedá
hledám I u oběda
Táto, z matyky mám za pět, musíš na školní správu,
ta pitomá úča, našla u mě trávu
Synu, podej brejle, přines Rudou krávu,
jestli ji tam najdu, tak proženu tu krávu
Ref.
Máme po volbách, a tak nás napadlo vám napsat, přesně vysvětlit proč neumíme. Nejdřív jsme to napsali delší. Pak jsme ale nevěděli, jestli je to pozdrav, úvaha nebo kázání. Tak jsme napsali ještě jedno kratší a dali ho před to první. Možná, že teď přemýšlíte podobně jako my. A že vás naše psaní trochu potěší. To bychom byli rádi.
Rozhovor se Svatoplukem Karáskem, kandidátem do Evropského parlamentu.
Jsi v poločase volebního období – jak dnes hodnotíš své rozhodnutí pustit se do parlamentní práce? V čem jsi musel korigovat svoje původní představy?
Bratr profesor Jan Milič Lochman byl sportovec tělem i duší, rád sportoval, i ve společenském životě tak trochu soutěžil a rád vyhrával. Měl rád i teologicko-sportovní obrazy apoštola Pavla – „ne že bych již dosáhl aneb již dokonalý byl, ale snažně běžím, zda bych i uchvátiti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše“.
Jiří byl znalec. Znal toho opravdu hodně. Když už se zdálo, že život poznal, vrhl se do něj znovu – proto, aby mohl vyznat, že se v něm nevyzná.
Text: Žalm 139
rozhovor se Sváťou Karáskem
(ukázka z připravované knihy)
Mluvíš o ďáblu a démonii, a přitom tyto pojmy nechceš nijak lokalizovat či konkretizovat. Má to pak nějakou relevanci?
Hospodine, proč tvář svou skrýváš?
(Job 13,24)
Vážíme cestu do kostela na shromážděí, abychom se potěšili, vnitřně občerstvili Božím slovem. Vyprahlí z pouště – z pobytu v neutěšeném – chceme přijmout z Boží číše doušek vody studené.