Bílé Favority parkují na kraji lesa.
Muži: „Pytle necháme v kufru, pravačkou sbíráme, do levé ruky tašky, nože do zubů – uděláme rojnici a vpřed!"
Ženy: „Co sníme, to sníme – ostatní zavaříme!"
Děti: „My chceme taky nože do zubů.“
Muži: „Držte huby!
Rojnice se mlčky pohnula vpřed. Mnoho párů citlivých detektorů projíždělo jehličí.
Po hodině hledání ani jedna houba.
Ženy: „Je sucho a chladno.“
Děti: „A proč Bůh stvořil prašivky?“
Děda: „Znám jednoho, co hledal houby z výšky. Vylezl na nejvyšší strom, aby měl rozhled a…“
Muži: „Držte huby a vpřed!“
Další hodina hledání – ani houba.
Děti: „A na co máme s sebou ty tašky?“
Ženy: „Držte huby!“
Děti: „Zazpíváme si?“
Muži: „Držte huby!“
Děda: „Vaše oči jsou ochromeny beznaději – neúspěchem slábne zrak – představte si, že máte piné tašky – a půjde to
Muži: „Rojnice levotočivě čelem vzad – nože do zubů a hledáme."
Zpátky u aut – ani houba. Prázdné tašky a pytle a nože se válejí v autech na dně kufrů.
Houbaři zarytě mlčí.
Děda: „Až naprší a uschne.“
Kolona Favoritů se rozjíždí k domovu. Prázdné tašky a pytle svrbí na dně kufru. Sama od sebe staví auta u ohromného lánu.
Z Favoritů se hrnou hlava nehlava houbaři – tašky, pytle, nože – a hurá do lánu
Velké paběrkování se započalo.
Děda volá: „Stojí psáno: Nepopaběrkuješ!“
Z družstevního lánu zazni mnohohlasé. a přece jednohlasné:
„Drž hubu!“
Kolona se vrací domů. Plné kufry, na zahrádkách Favoritů pytle.
Houbaři se vracejí z hub, sedí v autech, citlivé detektory pročesávají krajinu, nože v zubech držel huby.