Navraťte se, synové lidští – volá prorok Ezechiel. Navrať se syne Jákobův – ze svých toulek za bohy, jenž nejsou žádnými bohy – ze svých úletů – ze svého rozutíkání se za marnostmi a nepravými cíli. Návrat je nutný, návrat k původnímu poslání je cestou zpět, která v dané situaci znamená cestu dopředu – k cíli. Letící dopředu se musí vrátit k původním dispozicím.
K čemu to přirovnat? Snad k štafetovému běhu. Dlouhý štafetový závod, v kterém běží mnoho mužstev – pravidla jsou dána – v určitém úseku musí běžec dalšímu běžci předat štafetový kolik – a tak po mnoha předávkách doběhne poslední, s dlouhopředávaným kolíkem k cíli.
Odstartováno a všichni letí – co nejrychleji – první předávky se daří – ale v půli závodu se děje něco, co vyráží dech. Běžci v touze zrychlit běh – za každou cenu vyhrát – zahodili štafetové kolíky – bezhlavě sprintují k cíli – nechtějí se zdržovat pracným předáváním, ztratili hlavu – zešíleli v tom fofru či co – kolíky se válí na trati – zatímco běžci sprintují – sbor rozhodčích – andělé a proroci dávají signály, že běh je takto neplatný. Vraťte se, vraťte se, synové lidští – nic naplat – ti teď již marní sprintéři neslyší – ženou se dál. Hlavní rozhodčí již dlouho dává pokyny, že běh je neplatný – ale jeho signály jsou přehlušeny supěním běžců. Cíl není více metou konce a naplnění, ale místem zoufalého zklamání – místem krize – procitnutí z přeludu. To už se plouží bývalí sprintéři zpět – bývalí tryskáči – nyní poutníci navracející se k místu, kde leží odhozený kolík, základní pravidlo – smysl běhu. Hle, návrat k původnímu poslání – z rozutíkanosti – zmatení – do smysluplného řádu věcí. A tímto odhozeným štafetovým kolíkem dnešních sprintérů je kříž Kristův. On měl být pracně, z generace na generaci předáván – ale náhle v zájmu zrychlení běhu bylo toto pracné předávání nalezeno zdržením a zátěží. Tak se válí odhozen na smetišti – nepotřebná relikvie – připomínka starého poručníkování v domě Otcově.
Ale marně letíme k cíli. Cíl je místem hluboké krize – rozčarování a nářku. Setkání s Bohem v noci neštěstí jako pokání a návrat zpět, až k tomu místu, kde jsme se trhli od Boha a vyrazili k vlastnímu běhu – k cíli zoufalství.