Štěpán Hájek

Po shlédnutí televizního dokumentu o psychotronice (2. 1. 90) jsem se zaradoval.

O nachýleném čase

Možná dolehne stáří, možná se nám jinak v životě sešeří, a jak to tak vypadá, žijeme nejspíš vůbec v době velmi pokročilé. Kdekdo už to cítí, že naše slavná epocha je pomalu u konce s dechem, a to doslova. Příroda umírá, mezi národy to zlověstné kvasí – připozdívá se.

Lidové noviny ze 14. března byly plné „našich“ témat. Velký článek „Je to vůbec ještě Berlín?“ s podtitulem ‚Českobratrské idylka uprostřed 20. století vzpomíná na české exulanty z doby vlády Karla VI. (1711–40), kdy vrcholila doba temna. Uprchlíci se uchýlili na několik míst ve Slezsku a Horní Lužici, později se dostali dál, do Pruska. Přímo v Berlíně vznikly celé české osady: Česko Valašsko, Krásná Hora (Schöneberg), Nowawes u Postupimi a další. V r. 1737 vznikla nová osada Český Rixdorf, která se později stala součástí Západního Berlína.

některých křesťanů vůči umění, které k ironizaci či kritice současných poměrů užívá biblické látky, vidím problém teologický: mnozí křesťané nejsou ochotni rozlišovat mezi vírou a náboženstvím, tj. mezi vnitřním životním nasměrováním na straně jedné a vnějšími „pomocnými prostředky“ na straně druhé. Kde toto rozlišení mezi podstatným a služebným chybí, tam se relativní, formální prostředky přeceňuji a stávají se jakoby nutnou součástí viry. V nejhrubší formě to můžeme pozorovat např.

Skinheadi, pozor! 
Rostou vám vlasy, 
různé ochlupení, 
vousy a řasy!

To není v pořádku! 
Musíte zakročit!
Tu Boží zahrádku 
nenechte plevelit!

Skinheadi, pozor! 
Říkaly Polky,
že se vám líbí 
cikánský holky!

To není v pořádku! 
Musíte zakročit!
Tu Boží zahrádku 
nenechte plevelit!

Skinheadi, pozor! 
Říkali pankáči,
že Boží kamera 
všechno to natáčí!

To není v pořádku! 
Musíte zakročit!
Tu Boží zahrádku 
nenechte plevelit!
 

Ve studii „K otázce bratrské odpovědnosti za svět“ (SAT  1, Kalich 1977) napsal Amedeo Molnár, že Jednota bratrská v 16.  století „vyorala svou brázdu činnosti kulturní, jazykovou, literární a výchovnou“. Na dotaz studenta Jiřího Mrázka (bylo to někdy v roce 1983), zda a v čem se chovají současní evangelíci obdobně, odpověděl Molnár skepticky, že právě pasivita v tomto směru je možná největší bídou současného protestantismu v Čechách.

při rozloučení s Josefem Kovalčukem 

List Filipským 4,8–9

Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodno lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. (Fp 4,8–9)

Text: Jonáš 3,10

I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil.

Bůh neučinil, co chtěl učinit. To je pozoruhodné. Logicky z toho plyne, že Bůh je v pohybu, jeho vůle má jakýsi svůj „vývoj“. Mění svá stanoviska, rozhoduje se podle situace.

Matouš 13,44

Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

Království nebeské je jako poklad;

truhla plná stříbrňáků, drahokamů a vzácných šperků,

s tlukoucím srdcem objevená v přítmí půdy, vlhkosti sklepa.

Text: Matouš 13,31–33

Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích… Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.