Před dvěma týdny zemřel můj otec, farář a synodní senior ČCE, Miloslav Hájek. Zazněly proslovy na pohřbu, budou se psát nekrology, možná si někdo pospíší i se zásadní kritikou jeho teologie. Chci taky něco říci. Je to sice zvláštní a ne zrovna snadné, psát tak brzy o tatínkovi jako o někom, kdo byl a není, ale cítím to jako svou povinnost vůči němu – a nakonec i vůči církvi.
Výbor Sdružení evangelických církví vyzval v Kj Č. 36 „k modlitbám za zachování společného státu“.
Již delší dobu se ozývalo v evangelické církvi volání po zásadních změnách v českém bratru, časopisu církve. Redakční rada vyšla těmto hlasům vstříc, ohlásila rezignaci a synodní rada ČCE vypsala konkurs na místo redaktora. Církev ovšem, zřejmě po léta uvyklá, že většinu potřebného obstarávají faráři, vyprodukovala ze svých řad pouze jediného zájemce, a i ten se brzy své kandidatury vzdal.
O neslušných slovech
Můj spolužák sedmého dne a kolega ve farnosti Dušan Kučera má spadeno na rockovou hudbu
Chtěl bych tímto poděkovat a odpovědět všem, kteří nám sdělili své výhrady ke Zprávě Evy Greigové
Jak lze prakticky skloubit funkci synodního kurátora s povoláním lékaře?
O přistěhovalcích
O závisti
Obchod, když se náhle uvolnily ceny