Po shlédnutí televizního dokumentu o psychotronice (2. 1. 90) jsem se zaradoval. Nikoli proto, že bych byl člověk, který baží po zázracích, tajuplných divech a jiných senzacích, nýbrž z důvodů právě opačných: začíná se tu rozvíjet vědní obor, který nám může objasnit mnohé, dosud nevysvětlitelné a – přes výrazné nebezpečí zneužití, jako ostatně snad u všech vědních oborů – pomoci člověku v nejrozmanitějších oblastech. Že existují proutkaři a lidoví léčitelé, ví se dávno, ale teprve teď, zdá se, začínají se tyto jevy podrobovat serióznímu vědeckému výzkumu. Ten je zatím v plenkách: podle zkoušek provedených v Německu určilo prý geopatogenní zónu spolehlivě pouze 1 % senzibilů, pár procent přibližně a přes 90 % senzibilů (jinak úspěšných) se mýlilo. Nicméně, některé výsledky bádání už zde jsou – dokonce fotografovatelné – a dokumentární film nám je předvedl.
Co na věci potěší protestantského teologa, je především potvrzení faktu, že schopnost léčit dotykem některé nemoci není vůbec závislá na víře v Ježíše. Přesněji řečeno, senzibil nemusí být nutně křesťan a film dokonce nechtěně ukázal, že schopnost uzdravovat může být v rukou zkušeného a pokorného lékaře-ateisty zhodnocena mnohem křesťanštěji než u extatických showmanů, kteří na stadiónech vykřikují o Ježíši Kristu. Křesťan pochopitelně chápe schopnost uzdravování jako velmi prospěšný dar od Boha, nesmí jej však považovat za znak opravdového křesťanského života. Na tomto daru se nerozhoduje kvalita či hloubka víry; nejen proto, že Ize mít dnes tento dar i bez víry v Krista, ale už pro Mt 7,22–23. Na to by případní senzibilové-křesťané neměli zapomínat a své obdarování rozhodně nestavět na první místo, tím méně na obdiv. Uzdravování je jen malý a ne nutný zlomek křesťanské lásky, stejně jako nemoc je jen malý zlomek zla, v němž leží svět.
Film o psychotronice nám zůstal dlužen odpovědi na několik velmi zajímavých otázek. Z jakých sociálních vrstev, z jakých duchovních tradic, z jakého prostředí se senzibilové nejčastěji rekrutují? Na čem senzibilita závisí, čím je podmíněna? Jak ji v sobě objevit? Lze ji pěstovat, rozvíjet? Apod.
Dosáhne-li tato věda prokazatelných výsledků, nelze vyloučit. že podobně jako došlo v posledních staletích k revoluci technické. dojde v příštích staletích k revoluci psychotronické. Důsledky by mohly být dalekosáhlé v mnoha oborech. Zamyslí-li se člověk hypoteticky nad důsledky v teologii, pak to pro protestantismus – pokud tady v té době ještě nějaký vůbec bude – nedopadá nejhůře. Psychotronika by mohla přinést nové poznatky pro kritickou exegezi a biblistiku vůbec. Ve změněném světonázoru a mentalitě by se patrně v novém světle objevily jako překvapivě nosné některé základní protestantské principy, např. důraz na Slovo. Psychotronika by patrně zcela eliminovala letniční hnutí a jiná náboženství stavějící na „nadpřirozených jevech“ a zázracích. Mohla by také znamenat příznivý posun v katolictví od pověrčivosti k víře.
Může to být samozřejmě všechno úplně jinak, neboť nikdo nevíme, co bude zítra. Jedno je však jisté: mělo-li by k takové psychotronické revoluci dojít, teologie v hlavách všech věřících by ji měla vzít vážně a zavčasu se s ní odpovědně vyrovnávat. Neměla by se opakovat situace s revolucí vědecko-technickou, důsledky jejíhož odmítání a opožděného respektování nese rozbitá křesťanská civilizace dodnes.