Lidové noviny ze 14. března byly plné „našich“ témat. Velký článek „Je to vůbec ještě Berlín?“ s podtitulem ‚Českobratrské idylka uprostřed 20. století vzpomíná na české exulanty z doby vlády Karla VI. (1711–40), kdy vrcholila doba temna. Uprchlíci se uchýlili na několik míst ve Slezsku a Horní Lužici, později se dostali dál, do Pruska. Přímo v Berlíně vznikly celé české osady: Česko Valašsko, Krásná Hora (Schöneberg), Nowawes u Postupimi a další. V r. 1737 vznikla nová osada Český Rixdorf, která se později stala součástí Západního Berlína. Článek popisuje kontakty Rixdorfu s Čermnou, odkud většina zakladatelů komunity pocházela, za-chované bratrské obyčeje a vřelý vztah ke Komenskému. Článek „Co je v hrobě v Naardenu“ popisuje úsilí českých vědci o prozkoumání naardenského valonského kostela s hrobem J. A. Komenského a okolnosti zprávy prof. Matiegky zveřejněné v r. 1930. Od té doby Komenského ostatky nebyly zkoumány. Toto číslo LN obsahuje i článek „Je to skandál, je to hřích“ o potížích katolické církve s tajně vysvěcenými kněžími a biskupy. Autor je reportér britského Guardianu a zařazuje československou situaci do širších souvislostí: Výsledek boje podzemní církve o uznání s napětím očekávají i liberální katolíci na Západě, protože bude mít dopad i na současnou celocírkevní diskusi o celibátu. Rozpory mezi oběma stranami jsou velké. Pražská hierarchie si myslí, že tajní aktivisté přeháněli nebezpečí, jemuž byli vystaveni. Tajně vysvěcený ženatý biskup Fridolin Zahradník však říká: „Jsou to ti lidé, kteří spolupracovali s režimem a neřídili se evangeliem. Arcibiskup říká, že jim máme odpustit. Co však ti, kteří strávili léta ve vězení či podzemí a nyní mají být poníženi?“ mž
V Souvislostech 1/1992 píše Pavel Rejchrt o evangelické duchovní písni. Odmítá formulaci z předmluvy Evangelického zpěvníku, že „jadrnost starých písní odpovídá dnešním potřebám jako žalostný sebeklam, neboť tyto staré písně prý ve skutečnosti naše dnešní potřeby soudí a je třeba volat je proti „dnešním potřebám“ na pomoc. Hlásit se ve věku technicky pragmatického pohledu na život a vedle toho roztodivně bující spirituality obecně religiózních rysů k české reformaci a přitom ne-vstoupit do zápasu o poměr k Bohu co nejčistší a nejživější zároveň, je podle autora nadutostí. „Jsem přesvědčen, že pokud nás tento zápas vnitřně nestrhne, nenapíšeme žádnou současnou evangelickou duchovní píseň, která by stála za zmínku.“