Již delší dobu se ozývalo v evangelické církvi volání po zásadních změnách v českém bratru, časopisu církve. Redakční rada vyšla těmto hlasům vstříc, ohlásila rezignaci a synodní rada ČCE vypsala konkurs na místo redaktora. Církev ovšem, zřejmě po léta uvyklá, že většinu potřebného obstarávají faráři, vyprodukovala ze svých řad pouze jediného zájemce, a i ten se brzy své kandidatury vzdal.
Synodní rada tedy pověřila řízením časopisu a sestavením nové redakční rady synodního kurátora MUDr. Zdeňka Susu. Jeho koncepce se zdá být velmi dobrá (časopis jako odraz života církve – prezence „hradní teologie“ i ohlasů zdola, polemiky, zprávy, pravidelné rubriky ze seniorátů, diakonie, akademie atd.), je však otázkou, nakolik se tuto koncepci podaří prosadit bez vlastního placeného redaktora (obdobný problém má Protestant taky) a s redakční radou, která je nová pouze zčásti. Úhelným kamenem se patrně stane proklamovaná otevřenost, konkrétně řečeno – zda bude Český bratr tisknout i tak vyhraněné pohledy na církev, jakými oplývá např. Jan Dus (dva roky po revoluci stále ještě nikoli v časopisech církevních). Neméně ožehavá je i situace finanční: u každého čísla hradí synodní rada schodek 5000 Kčs. Ročně, při šestnácti stránkách a dvanácti číslech, doplácí církev na českého bratra 60 000 Kčs. Zvýšit cenu i odbyt (při zvýšených nákladech na dvaatřicet stránek) nebude asi nijak jednoduché.
MUDr. Susa však do toho jde s chutí a Protestant, o jehož problémech třeba příště, je přirozeně na konkurenci velmi zvědav.